ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.4592.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 4592/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Bc. J. G. , zastoupeného Mgr. Ing. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem v Ostravě, Dlouhá 53/6, proti žalované JUDr. P. T. , advokátce se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 318/39, zastoupené JUDr. Pavlínou Sglundovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Smetanovo náměstí 1180/7 , o 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 C 57/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2015, č. j. 8 Co 122/2015-77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 15 246 Kč k rukám JUDr. Pavlíny Sglundové, advokátky se sídlem v Ostravě, Smetanovo náměstí 1180/7, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 10. 2014, č. j. 22 C 57/2014-48, zamítl žalobu na náhradu škody proti žalované advokátce, která žalobci poskytovala právní služby v souvislosti s vymáháním jeho pohledávek, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce požadoval náhradu za svou neuspokojenou pohledávku za dlužníkem JL MOTORSPORT spol. s r. o., která nebyla včas přihlášena do konkursu vedeného na tuto společnost. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce podal dne 16. 8. 2004 návrh na prohlášení konkursu JL MOTORSPORT spol. s r. o. pro dlužné pohledávky ze směnek, půjček a pro pohledávky z dlužné mzdy, dne 6. 10. 2004 byl na dlužníka prohlášen konkurs a 20. 4. 2005 proběhlo první přezkumné jednání. Posledním dnem, kdy mohli věřitelé přihlásit své pohledávky do konkursního řízení, byl tedy 20. 6. 2005 a žalobce své pohledávky do konkursního řízení nepřihlásil vyjma mzdového nároku. Soud dovodil, že námitka promlčení vznesená žalovanou je důvodná, žaloba proti žalované byla podána po uplynutí tříleté objektivní promlčecí lhůty podle §106 odst. 2 obč. zák. Škoda, spočívající v neuspokojené pohledávce, vznikla marným uplynutím lhůty pro podání přihlášek do konkursního řízení, tedy dne 21. 6. 2005 s tím, že objektivní promlčecí lhůta uplynula dne 20. 6. 2008.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 5. 2015, č. j. 8 Co 122/2015-77, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem o promlčení uplatněného nároku. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že objektivní promlčecí lhůta začala běžet dne 21. 6. 2005, kdy nejpozději mohl žalobce přihlásit své pohledávky, nikoliv až rozhodnutím soudu ze dne 28. 6. 2013, kterým byl proveden rozvrh přihlášených pohledávek. Vzhledem k tomu, že předpokladem odpovědnosti advokáta za škodu dle §24 odst. 1 zákona o advokacii je pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi chybným výkonem a vznikem škody, odvolací soud poukázal i na zjištění, že žalobce byl 12. 7. 2004 upozorněn žalovanou na nutnost podat do konkursního řízení přihlášky pohledávek za dlužníkem JL MOTORSPORT spol. s r. o.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal žalobce dovolání, v němž navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Ačkoli žalobce v dovolání otázku hmotného práva výslovně neformuloval, z obsahu dovolání je patrno, že jde o otázku počátku běhu promlčecí lhůty k uplatnění nároku na náhradu škody způsobené advokátem nepřihlášením pohledávky věřitele do konkursního řízení vedeného na jeho dlužníka. Za nesprávný považuje názor soudu, že škoda vznikla okamžikem marného uplynutí lhůty pro podání přihlášek do konkursního řízení, a že již v ten okamžik měl dostatečnou informaci o výši škody. Vzhledem k tomu, že škoda je objektivně vyjádřitelná v penězích, dovozuje, že do doby vyplacení poměrného uspokojení, lze jen stěží hovořit o škodě, neboť k faktickému nezvětšení majetku poškozeného nedošlo, a do té doby není postaveno najisto, že skutečně bude poměrné uspokojení vyplaceno a v jaké výši. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 25 Cdo 803/2003, publikovaný pod č. 6/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž se uvádí, že v případě probíhajícího konkursu na majetek dlužníka může škoda věřiteli vzniknout až tehdy, pominou-li účinky prohlášeného konkursu, neboť teprve nebude-li nárok vůči dlužníku uspokojen ani v rámci konkursu, vzniká majetková újma, dovolatel dovozuje, že v jeho případě mu škoda vznikla až v okamžiku právní moci rozvrhového usnesení ve spojení s výplatou poměrného uspokojení, kdy teprve bylo postaveno najisto, že v rámci konkursního řízení budou pohledávky věřitelů skutečně poměrně uspokojeny, a seznání výše škody se bez vědomosti o výši poměrného uspokojení neobejde.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná uvedla, že žalobcem předložená otázka hmotného práva je dovolacím soudem řešena konstantně, odkázala na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a uvedla, že dovolatelem citovaný rozsudek, v němž se jednalo o uspokojení podílníků fondu při likvidaci investiční společnosti, nelze na danou věc aplikovat, neboť situace je odlišná, žalobce své pohledávky do konkursního řízení vůbec nepřihlásil, takže jeho pohledávky nemohly být při ukončení konkursu uspokojeny ani částečně. Navrhla odmítnutí dovolání žalobce pro jeho nepřípustnost.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §106 odst. 1 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se nejpozději právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně stanovil počátek objektivní promlčecí doby k uplatnění nároku žalobce na náhradu škody, spočívající v nemožnosti vymoci svou pohledávku vůči dlužníku, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, k okamžiku vzniku škody, za nějž považoval den následující po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek do konkursního řízení, tedy 21. 6. 2005. Vzhledem k tomu, že žalobce dovozuje odpovědnost žalované z tvrzení, že nesprávným pokynem či radou způsobila, že přihláška jeho pohledávek nebyla podána, je zřejmé, že již od shora uvedeného data bylo najisto postaveno, že nepřihlášené pohledávky nebudou a nemohou být v rámci konkursního řízení uspokojeny, a to ani částečně. Majetková újma, spočívající v nemožnosti uspokojení jeho pohledávky, vznikla věřiteli nepřihlášené pohledávky tímto dnem. Odvolací soud posoudil otázku počátku běhu objektivní promlčecí lhůty v souladu se závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a správně je aplikoval na projednávaný případ, a nejde o otázku, jež by dovolacím soudem byla rozhodována rozdílně.
Jak vyplývá z judikatury, dovolací soud již dříve (např. v rozhodnutí z 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 860/2002) označil za nesprávný názor, že škoda spočívající v tom, že pohledávka věřitele není a nebude již dlužníkem uspokojena, vzniká až soudním rozhodnutím o zamítnutí žaloby na plnění proti dlužníkovi. V rozsudku ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 480/2007, publikovaném pod č. 77/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že pro účely náhrady škody způsobené tím, že se pohledávka stala nedobytnou, není nezbytné, aby závěr o nedobytnosti pohledávky byl učiněn v soudním řízení proti dlužníkovi, nýbrž pro závěr, že se jedná o nevymahatelnou pohledávku, je rozhodující objektivní zjištění, že se věřitel skutečně svého práva nedomůže. Ke vzniku škody tedy dochází okamžikem, kdy je vzhledem k okolnostem případu nepochybné, že pohledávka za obligačním dlužníkem je nevymahatelná (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 948/2007). Za situace, kdy v rámci konkursního řízení nebyly žalobcovy pohledávky za obligačním dlužníkem uplatněny včasným přihlášením, není jeho poukaz na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 25 Cdo 803/2003, publikovaného pod č. 6/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v dané věci relevantní pro skutkovou odlišnost. V posléze uvedeném rozhodnutí byla řešena otázka okamžiku vzniku škody podílníků investičního podílového fondu, jejichž nároky plynoucí z podílového listu nebyly řádně vyplaceny, a teprve při skončení probíhající likvidace investiční společnosti bude zřejmé, zda a v jaké výši byly jejich pohledávky jako spolumajitelů majetku ve fondu uspokojeny, a tedy zda a v jaké výši jim vznikla majetková újma. Zásadní skutková rozdílnost od projednávané věci tkví právě v tom, že v daném případě žalobcova pohledávka nebyla do konkursu přihlášena, z čehož vyplývá, že v rámci konkursního řízení nebude uspokojována vůbec, a výsledek rozvrhového usnesení není proto významný, neboť již nemůže nic změnit na tom, že se pohledávka v rámci konkursu nevyřeší.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že se nejedná o právní otázku, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není podle §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Náklady dovolacího řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon (vyjádření k dovolání ze dne 31. 8. 2015) ve výši 12 300 Kč (§7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 2 646 Kč, celkem tedy 15 246 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu