ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.4651.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 4651/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně American Security spol. s r.o. , se sídlem Praha - Dubeč, K Vilkám 1633, IČO 27118703, zastoupené Mgr. Josefem Švandou, advokátem se sídlem v Praze 6, Buzulucká 6, proti žalovanému M. J. , se sídlem v Herinku, U Strouhy 104, IČO 62896610, zastoupenému Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem v Praze 3, Laubova 8, o 341.214,22 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 368/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2015, č. j. 70 Co 187/2015-376, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.022,90 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám Mgr. Josefa Švandy, advokáta se sídlem v Praze 6, Buzulucká 6.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2015, č. j. 70 Co 187/2015-376, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť na základě dovolatelem uplatněných námitek nelze dospět k závěru, že by se odvolací soud, jak uvádí dovolatel, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. že zde existuje nejednotná judikatura dovolacího soudu.
Dovolatel v první řadě namítá, že skutková zjištění, z nichž vychází rozhodnutí odvolacího soudu, nemají oporu v provedeném dokazování; jde o dovolací důvod podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2012 (srov. tehdejší §241a odst. 3 o.s.ř.), zatímco podle nynější úpravy je jediným způsobilým dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o.s.ř. ve znění po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb.). Nejde tedy o kritiku právních závěrů, jestliže dovolatel nesouhlasí s obsahem či formou znaleckého posudku, případně se samotným procesem znaleckého šetření ohledně stavu poškozených oken a potažmo o výši způsobené škody. Námitky proti skutkovým zjištěním, popř. proti dokazování (ve smyslu vady řízení), nemohou podle §237 o.s.ř. přípustnost dovolaní založit. Namítá-li pak dovolatel, že nebyl přizván k úkonu, kdy znalec ohledával předmětnou nemovitost, a nemohl se tak seznámit s podklady pro vypracování znaleckých posudků, nejde o vady v provádění důkazů soudem, neboť postup znalce při zjišťování podkladů pro vypracování znaleckého posudku není ohledáním ve smyslu §130 o.s.ř., není prováděním důkazů (tím je až čtení znaleckého posudku při jednání, popř. výslech znalce), a přítomnost účastníků není proto v takových případech povinná, jak ostatně sám dovolatel konstatuje.
Přípustnost dovolání nezakládá ani tvrzení dovolatele, že věc měla být posouzena podle obchodního zákoníku. Tato otázka v daném případě závisí na posouzení, zda byla předmětná smlouva o dílo uzavřena v souvislosti s podnikatelskou činností účastníků (§261 odst. 1 obch. zák.). Soud prvního stupně se touto otázkou dostatečně podrobně zabýval a dovodil, že ze strany žalobkyně o podnikatelskou činnost nešlo, přičemž z ničeho nevyplývá (a dovolatel se tomu ve své argumentaci ani nevěnuje), že by při posuzování této otázky mělo dojít k rozporu s ustálenou praxí dovolacího soudu.
Konečně v otázce nákladů řízení není dovolání přípustné vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť částka, která je zde předmětem dovolacího řízení, nepřesahuje zákonem požadovaný finanční limit. Ačkoliv dovolatel přesně nespecifikuje částku, se kterou nesouhlasí, je z jeho podání zřejmé, že se jedná o rozsah, ve kterém byla úspěšnému žalobci přiznána náhrada nákladů za 6 úkonů z tarifní hodnoty 374.214,22 Kč, když žalobce později vzal žalobu částečně zpět a požadoval částku 130.762,- Kč. Při tarifní hodnotě 130.762,- Kč by se snížila celková částka nákladů řízení včetně daně z přidané hodnoty o 25.264,80 Kč, tedy o částku nepřesahující limit 50.000,- Kč podle §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaného v plném rozsahu podle §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný je s ohledem na výsledek řízení povinen uhradit žalobkyni náklady řízení, které se skládají z odměny advokáta ve výši 6.330,50 Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalovaného, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy 8.022,90 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.
V Brně dne 27. ledna 2016
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu