ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.5210.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 5210/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Ing. K. M. , zastoupeného Mgr. Janem Hynštem, advokátem se sídlem Praha 5, Vrázova 2243/7, proti žalovanému D. B. , zastoupenému JUDr. Kristýnou Oberfalcerovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Národní 21, o vydání věcí nebo zaplacení 2.086.551 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 3 C 298/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2015, č. j. 25 Co 263/2015-116, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2015, č. j. 25 Co 263/2015-116, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 28. 5. 2015, č. j. 3 C 298/2014-95, ve výroku o povinnosti žalobce uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení 50.880 Kč. Odvolací soud neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, které by odůvodňovaly postup dle §150 o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu (výroku o nákladech řízení) podal žalobce dovolání. Dovolatel se domnívá, že důkazní nouze na jeho straně způsobená žalovaným je mimořádným důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalovanému. Na řešení dané otázky zakládá přípustnost dovolání, neboť se domnívá, že se jedná o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou.
Dovolání žalobce proti usnesení není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při posuzování okolností významných pro aplikaci §150 o. s. ř. neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Výkladu §150 o. s. ř., respektive klíčového pojmu okolnosti zvláštního zřetele hodné, se v minulosti již věnoval Ústavní soud, a tuto problematiku řešila i odborná literatura (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1005; David, L., Ištvánek, F. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 657). Taktéž Nejvyšší soud se zabýval výkladem ustanovení §150 o. s. ř., např. v usnesení ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013, uveřejněné v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 13854, nebo v usnesení ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014, Soubor C 14034, či v usnesení ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3172/2013 (všechna rozhodnutí jsou k dispozici též na www.nsoud.cz ). Nejvyšší soud vyložil, že okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace §150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další.
Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 401/06, "obecně platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci. Ustanovení §150 o. s. ř. zakládající diskreční oprávnění soudu nelze považovat za předpis, který by zakládal zcela volnou diskreci soudu (ve smyslu libovůle), nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Ustanovení §150 o. s. ř. proto nelze vykládat tak, že lze kdykoli bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení nepřiznat náhradu nákladů úspěšnému účastníkovi řízení.“ Okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro něž soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení přiznat, nelze spatřovat v tom, že údajnou důkazní nouzi žalobce způsobil svým jednáním žalovaný; kromě toho krajský soud takový skutkový závěr neučinil a dovolací soud správnost a úplnost skutkových zjištění přezkoumávat nemůže, takže i z tohoto důvodu je argumentace dovolatele bezvýznamná.
Z výše uvedeného je zřejmé, že odvolací soud se neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu při posuzování okolností umožňujících výjimečně nepřiznat náhradu nákladů procesně úspěšnému účastníku řízení. Pokud si dovolatel před podáním žaloby nepromyslel, zda je jeho nárok po právu a má k dispozici dostatek důkazních prostředků, žaloba byla zamítnuta pro neunesení důkazního břemene. V takovém případě má žalovaný právo na náhradu nákladů vynaložených na právního zástupce a dovolatel si měl být tohoto následku vědom.
Dovolací soud nadto uvádí, že z vyjádření k dovolání zaslaného žalovaným a ze sdělení soudního exekutora Mgr. Petra Micky ze dne 8. 12. 2015, vyplývá, že ani majetkové poměry žalobce použití §150 o. s. ř. neodůvodňují.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2016
JUDr. Robert Waltr předseda senátu