ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.5240.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 5240/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ivany Tomkové v právní věci žalobkyně Mgr. M. L. , zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 24, proti žalované OVB Allfinanz, a.s. , se sídlem v Praze 4, Baarova 2, IČO 48040410, zastoupené Mgr. Tomášem Kratochvílem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hradčanské náměstí 11, o 210.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 EC 376/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014, č. j. 70 Co 436/2014-138, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014, č. j. 70 Co 436/2014-138, není přípustné, neboť z hlediska uplatněných dovolacích námitek se odvolací soud neodchýlil ve smyslu 237 o. s. ř. od judikatury dovolacího soudu.
Ve sporu o náhradu škody, kterou měla způsobit žalovaná porušením povinností ze zprostředkovatelské smlouvy a sjednáním nevýhodné investice, rozhodl soud prvního stupně o platební povinnosti žalované v částce 210.000,- Kč rozsudkem pro zmeškání. Odvolací soud jej zrušil s odůvodněním, že rozsudkem pro zmeškání lze na základě fikce nespornosti skutkových žalobních tvrzení přiznat pouze plnění, které z těchto tvrzení skutečně vyplývá; v dané věci ovšem žalobkyně kromě sdělení, že její dlužník nereaguje na výzvu k výplatě předmětné částky, netvrdila, že se její pohledávka stala nedobytnou (uplatněný nárok na náhradu škody se odvíjí právě od této částky). Dovolatelka sice správně dovozuje, že u nároku na náhradu škody způsobené ztrátou pohledávky není podmínkou vzniku škody neúspěšné uplatnění nároku na plnění vůči dlužníku u soudu, je-li z jiných okolností zřejmé, že se pohledávka stala nedobytnou, avšak odvolací soud tento hmotněprávní závěr (odpovídá například rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013, či rozsudku téhož soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 860/2002) svým rozhodnutím, které je založeno na nesplnění procesních podmínek vydání rozsudku pro zmeškání, nikterak nepopírá; ostatně zavázal soud prvního stupně, aby v dalším řízení právě tuto otázku řešil.
Je tedy zřejmé, že důvody, pro které odvolací soud rozsudek pro zmeškání zrušil, jsou ve svých požadavcích na kvalitu skutkových tvrzení v souladu se zákonem i s ustálenou judikaturou (srov. zejména usnesení publikované pod č. 45/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu není podle §237 o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení pokračuje před soudem prvního stupně, který spolu s rozhodnutím o věci samé rozhodne i o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. prosince 2016
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu