ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.5365.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 5365/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců 1) I. K. , zastoupené JUDr. Danielou Trávníčkovou, advokátkou se sídlem Svitavská 1, Blansko, 2) nezl. M. K. , 3) nezl. V. K. , nezl. žalobci 2) a 3) zastoupeni Úradem práce, sociálnych vecí a rodiny Brezno, Rázusova 40, Brezno, Slovenská republika, proti žalovanému Elitbau, s. r. o. , se sídlem v Brně, Dřevařská 855/12, IČO 25571273, zastoupenému JUDr. Pavlem Čapčuchem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 18, za účasti Kooperativy Pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Templová, Praha 1, IČO 4746617, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o náhradu nákladů na výživu pozůstalým, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 399/2008, o dovolání žalobkyně 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2015, č. j. 44 Co 371/2013-425, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 20. 7. 2012, č. j. 5 C 399/2008-363, zamítl žalobu, jíž se první žalobkyně spolu se svými nezletilými syny (žalobci 2/ a 3/) domáhala náhrady nákladů na výživu pozůstalým podle §448 obč. zák., a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dne 3. 10. 2006 zemřel její manžel a otec nezletilých dětí M. K. následkem úrazu, k němuž došlo na staveništi při práci zaměstnance žalovaného s bagrem. Soud při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že M. K. pracoval na základě smlouvy o dílo na staveništi u subdodavatele prací pro žalovaného, u firmy B. B. K úrazu přejetím pásy bagru došlo před započetím skládky betonu z korby nákladního vozidla ve chvíli, kdy strojník se s bagrem přemisťoval k nákladnímu vozidlu, aby mohl začít s vykládkou betonu. Bylo zjištěno, že poškozený v průběhu pracovní činnosti požil na pracovišti alkoholické nápoje a nedodržel předpisy a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; nebyl řádně proškolen o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci B. B., který ho na pracoviště přivedl a vyplácel mu mzdu. Poškozený se však pohyboval v blízkosti pracoviště bagru, ač mu muselo být obecně známo, že se k bagru při práci tak blízko vstupovat nesmí. Proto soud dovodil, že jeho jednání bylo lehkomyslné. Odpovědnost žalovaného za škodu posoudil podle §427 obč. zák., avšak neshledal příčinou souvislost mezi okolnostmi, za nichž provozovatel objektivně odpovídá za škodu, a vznikem újmy na straně žalovaného, neboť to byl poškozený, který svou nedbalostí, neopatrností a lehkomyslným jednáním poté co, požil alkoholické nápoje, se dostal pod pásy bagru a v důsledku toho utrpěl zranění neslučitelná se životem.
Krajský soud v Brně k odvolání žalobkyně 1) rozsudkem ze dne 22. 4. 2015, č. j. 44 Co 371/2013-425, rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 20. 7. 2012, č. j. 5 C 399/2008-363, ve vztahu mezi první žalobkyní a žalovaným potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že škoda byla způsobena pracovním strojem při činnosti, k níž stroj slouží, a nikoli při jeho přepravě vlastní motorickou silou, odvolací soud dovodil, že škoda nebyla vyvolána zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, a v tomto směru odkázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 3125/2005. Dále k námitce žalobkyně poukázal na to, že soud prvního stupně rozhodl na základě závěru o absenci příčinné souvislosti mezi okolnostmi, za nichž žalovaný objektivně odpovídá za škodu, a vznikem újmy na straně poškozeného, tedy dovodil, že vznik újmy má příčinu výlučně v jednání samotného poškozeného. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobkyně o odpovědnosti žalovaného podle §420a obč. zák., neboť škoda nebyla způsobena stavební činností žalovaného působením na vnější okolí a škodlivý následek nebyl způsoben typickými a charakteristickými vlastnostmi, jimiž se provozní činnost projevuje navenek, a odpovědnost žalovaného posoudil dle §420 odst. 2 obč. zák., neboť škoda na zdraví byla způsobena při plnění pracovních úkolů pracovním strojem, obsluhovaným zaměstnancem žalovaného. Po doplnění dokazování opětovným výslechem strojníka bagru uzavřel, že bagrista se žádného pochybení nedopustil. I když se v řízení nepodařilo objasnit, z jakého důvodu se poškozený pohyboval za bagrem a jak se tam dostal, bylo prokázáno, že bagrista uvedl stroj do chodu v situaci, kdy osoby přítomné na místě se nacházely v bezpečné vzdálenosti, a bagr najel na ležící tělo poškozeného.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje podle §237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. S poukazem na řadu rozhodnutí dovolacího soudu uvádí, že dle judikatury objektivní odpovědnost podle §420a obč. zák. je dána i v případě, že škoda byla způsobena použitím věcí či technických prostředků při provozní činnosti, které jsou pro svou nebezpečnou povahu možným zdrojem rizik. Dovozuje, že v daném případě provozní činností byl provoz bagru, při jeho pracovní činnosti došlo k usmrcení jejího manžela a tím se projevily typické vlastnosti, jimiž se provoz bagru projevuje navenek. Poškozený nebyl zaměstnancem žalovaného, vykonával zde pomocné práce a ke škodě na jeho zdraví došlo věcí použitou žalovaným při jeho vlastní provozní činnosti. Odvolací soud nesprávně posoudil po právní stránce odpovědnost žalovaného podle §420 obč. zák., a odchýlil se tak od judikatury. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vedlejší účastník na straně žalovaného ve vyjádření k dovolání uvedl, že má za to, že odvolací soud právně posoudil věc správně, když vycházel ze skutkových zjištění, jež mají oporu v provedeném dokazování. Navrhl, aby dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, popř. podle §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) shledal, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení věci s argumentem, že odvolací soud měl odpovědnost žalovaného posoudit podle ustanovení §420a obč. zák. o odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností, a nikoliv podle §420 obč. zák.
Podle §441 obč. zák. byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.
Rozhodnutí odvolacího soudu o nedůvodnosti nároku na náhradu nákladů na výživu pozůstalým spočívá shodně se soudem prvního stupně na závěru, že hlavní a rozhodující příčinou vzniku škody na zdraví manžela žalobkyně a jeho úmrtí bylo jeho neopatrné a lehkomyslné jednání včetně požití alkoholu.
Zásadně platí, že v rozsahu, v jakém se na vzniku škody podílelo jednání poškozeného, není dána odpovědnost tzv. škůdce, neboť v tomto rozsahu chybí příčinná souvislost mezi vznikem škody a okolnostmi na straně žalovaného, za něž je odpovědný. Příčinná souvislost je jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to jak odpovědnosti založené na objektivním principu (např. podle §427 obč. zák., jak uvažoval soud prvního stupně, nebo §420a obč. zák., jak dovozuje dovolatelka), tak obecné odpovědnosti za protiprávní jednání založené na presumovaném zavinění (podle §420 obč. zák.). Příčinná souvislost musí být prokázána, v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce (u obecné odpovědnosti) či kvalifikovaná škodná událost (u případů objektivní odpovědnosti) a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Je-li vznik škody způsoben výlučně okolnostmi na straně poškozeného, je vyloučena odpovědnost žalovaného za takto vzniklou škodu, a to i v případě jeho odpovědnosti za škodu způsobenou provozem činnosti bagru podle §420a obč. zák.
Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky vymezené v dovolání, neboť spočívá na závěru o výlučné příčině vzniku škody na straně poškozeného, nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Nejvyšší soud z tohoto důvodu dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná ani vedlejší účastník s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. července 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu