ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.5431.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 5431/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ivany Tomkové v právní věci žalobkyně J. K., zastoupené Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 2059, proti žalovanému Pardubickému kraji , se sídlem úřadu v Pardubicích, Komenského náměstí 125, IČO: 708 92 822, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného ČSOB pojišťovny, a.s., člena holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, IČO: 455 34 306, o 52 062 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 125 C 11/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 6. 2016, č. j. 18 Co 585/2015-212, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 18. 9. 2015, č. j. 125 C 111/2014-161, žalobu na zaplacení částky 52 062 Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 15. 6. 2016, č. j. 18 Co 585/2015-212, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 52 062 Kč s příslušenstvím a rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Tento rozsudek v celém jeho rozsahu napadl žalovaný dovoláním a navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že rozsudek soudu prvního stupně bude potvrzen, popř. zrušen.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §238 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle ust. §237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Předmětem řízení před odvolacím soudem byly jednotlivé nároky: na náhradu bolestného ve výši 7 200 Kč, za vyhotovení posudku o bolestném 100 Kč, za ztrátu na výdělku 41 726,80 Kč, za zaplacené regulační poplatky 270 Kč a za cestovní výdaje k lékaři 2 765,20 Kč.
Jde o samostatné nároky, proto přípustnost dovolání proti rozhodnutí o nich se posuzuje u každého nároku zvlášť bez ohledu na to, že byly uplatněny jednou žalobou a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 9/2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000).
Vzhledem k tomu, že žádný z uplatněných nároků nepřevyšuje 50 000 Kč a nejedná se o vztahy ze spotřebitelských smluv ani o pracovněprávní vztahy, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle §243c o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu