ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.672.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 672/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně Diag Human SE , se sídlem Vaduz, Landstrasse 33, Lichtenštejnské knížectví, zastoupeného Janem Kalvodou, advokátem, se sídlem Praha 6, Bělohorská 238/85, proti žalovaným 1) P. K., MBA, zastoupeného Mgr. Ivanem Courtonem, advokátem, se sídlem Praha 10, Minská 15, a 2) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště v hlavním městě Praze, Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody ve výši 577.586,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 281/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2015, č. j. 11 Co 503/2014-357, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně 577.586,10 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která mu měla vzniknout vynaložením nákladů soudního řízení, jímž se bránil nesprávnému postupu žalovaných v přezkumném rozhodčím řízení vedeném mezi žalobcem a žalovanou 2), v němž byl žalovaný 1) rozhodcem.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. 11 Co 503/2014-357, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 7. 2014, č. j. 26 C 281/2011-325, kterým byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů neshledaly na straně žalovaných naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu tvrzenou žalobcem.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolací důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel považuje za otázky „zásadního právního významu“ správnost závěru odvolacího soudu, že uzavření rozhodčí smlouvy představuje implicitní vzdání se soudní ochrany, a dále otázku, zda zahájení řízení proti původnímu vedlejšímu účastníku rozhodčího řízení bylo v přímém důsledku s protiprávním jednáním žalovaných, a je tedy v příčinné souvislosti se vznikem škody. Dovolatel má za nesprávný názor, že sjednáním rozhodčí smlouvy se její účastník vzdává soudní ochrany. Zásadní vadu řízení spatřuje v tom, že soudy neprovedly jím navržené důkazy k prokázání jeho skutkových tvrzení, a za následek této vadné právní úvahy soudu považuje chybně zjištěný skutkový stav. Pokud by odvolací soud provedl patřičné dokazování, zjistil by, že dovolatel přes využití veškerých dostupných prostředků k obraně své procesní pozice neměl jinou možnost, než zahájit ve Švýcarsku soudní řízení o neexistenci pohledávky vedlejšího účastníka rozhodčího řízení, a tento postup byl zjevně v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaných. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Dovolatel zpochybňuje skutkový závěr, že nebylo prokázáno protiprávní jednání žalovaných ani příčinná souvislost mezi vznikem škody a jednáním žalovaných. Pokud dovolatel zpochybňuje hodnocení důkazů soudem, zejména závěr o nadbytečnosti důkazu rozhodčím spisem RSP 06/2003 a spisem švýcarského soudu v Arbonu Z 2.2010.124, jde rovněž o námitky proti správnosti skutkových zjištění, jimiž nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit.
Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že není-li prokázán některý ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu (protiprávní jednání, příčinná souvislost), nemůže být žaloba o náhradu škody úspěšná, a je tudíž nadbytečné zabývat se správností závěrů ohledně ostatních podmínek odpovědnosti za škodu. Za situace, kdy nelze podrobit přezkumu jeden z důvodů, pro který odvolací soud nároku žalobce nevyhověl, nemohou ani další dovolací důvody naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak pozitivně projevit, což činí jeho dovolání v tomto rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že již ze samotných žalobních tvrzení je zřejmé, že v dané věci nejsou naplněny základní předpoklady odpovědnosti za škodu, neboť chybí protiprávní jednání na straně žalovaných i příčinná souvislost mezi postupem žalovaných v rozhodčím řízení a zahájením soudního řízení ve Švýcarsku žalobcem. Naopak odvolací soud uzavřel, že zahájení soudního řízení ve Švýcarsku bylo výhradním rozhodnutím žalobce a toto rozhodnutí nelze vázat na namítané rozhodčí řízení a již vůbec ne na postup žalované 2) jako strany žalované v rozhodčím řízení.
Pokud dovolatel uváděl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na předpokladu, že sjednáním rozhodčí smlouvy se její účastník vzdává soudní ochrany, nelze mu přisvědčit. Odvolací soud toliko konstatoval, že žalobce se dobrovolně podrobil pravidlům rozhodčího řízení, jak byla dohodnuta v rozhodčí smlouvě, a tedy i tomu, že proti rozhodnutí žalovaného 1) neměl v rozhodčím řízení zákonnou obranu, byť jej považuje za nezákonné. Z toho však nelze dovodit, že odvolací soud uzavřel, že se účastník vzdal práva na soudní ochranu. Ani tato námitka tedy nemůže mít vliv na závěr o nedůvodnosti žaloby.
Žádná z dovolatelem uplatněných námitek tedy nepředstavuje právní otázku způsobilou založit přípustnost dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. června 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu