ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.958.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 958/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s. , se sídlem Děčín, Teplická 874/8, IČO 24729035, zastoupené doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 8, Prvního pluku 206/7, proti žalované M. G. , zastoupené JUDr. Daliborem Šamanem, advokátem se sídlem Mělník, Fibichova 218, o zaplacení 297.612 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 16 C 124/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2015, č. j. 25 Co 278/2015-154, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2015, č. j. 25 Co 278/2015-154, byl změněn rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. 2. 2015, č. j. 16 C 124/2014-110, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14.808 Kč s příslušenstvím, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud změnil i navazující výroky o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel přitom ze skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil, tedy se závěry, že byl prokázán neoprávněný zásah do měřicího zařízení žalované, v jehož důsledku má žalobkyně nárok na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny, a tento nárok je třeba posuzovat podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a prováděcí vyhlášky č. 82/2011 Sb. Avšak při stanovení výše vzniklé škody žalobkyni odvolací soud nepostupoval mechanicky podle vyhlášky č. 82/2011 Sb. a zohlednil přibližně konstantní roční spotřebu žalované, na základě níž určil skutečnou roční spotřebu v rozhodném období. Vlastním propočtem pak stanovil skutečnou škodu žalobkyně v částce 14.808 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky hmotného i procesního práva dovolacím soudem dosud neřešené, resp. řešené, ale posouzené odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně dovolatelka rozporuje závěr odvolacího soudu o prokázaném neoprávněném odběru elektřiny ze strany žalované, neboť takový skutkový a právní závěr nemá oporu v provedených důkazech. Zpochybňuje závěry znaleckého posudku o neoprávněné manipulaci na měřícím zařízení i závěr, že k zásahu do elektroměru došlo ve sféře žalované. Odkazuje na nález Ústavního soudu „ÚS 202/06“, jenž klade zvýšené nároky na přesvědčivost důkazů prokazujících poškození elektroměru. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému rozhodnutí.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, v němž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o povinnosti žalované k zaplacení 14.808 Kč, tedy o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000 Kč, přičemž nejde o nárok ze vztahů uvedených v citovaném ustanovení, neboť spor o náhradu škody způsobené porušením zákazu neoprávněného odběru elektřiny odběratelem z elektrizační soustavy (§51 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.), není z hlediska ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vztahem ze spotřebitelské smlouvy (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2376/2014, uveřejněné pod číslem 12/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl pro nepřípustnost podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. května 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu