ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.193.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 193/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava , se sídlem v Ostravě, 17. listopadu 15/2172, IČO 61989100, proti žalovanému K. M. , O., zastoupenému JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Přívozská 703/10, o zaplacení částky 58.051,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 122 C 140/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. března 2015, č. j. 51 Co 322/2014-133, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. 8. 2014, č. j. 122 C 140/2012-106, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 58.051,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 58.051,33 Kč od 24. 9. 2012 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 4. 3. 2015, č. j. 51 Co 322/2014-133, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uzavřel, že žalobou uplatněné nároky z titulu dlužného nájemného zanikly započtením, neboť k relevantnímu projevu vůle žalovaného, obsahující jednostranný úkon k započtení jeho splatné pohledávky ve výši 85.680 Kč, došlo u jednání soudu prvního stupně dne 12. 8. 2014.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které však není přípustné podle §238 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V usnesení ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněném pod č. 9/2000 časopisu Soudní judikatura, zaujal Nejvyšší soud názor, že přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu [po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 404/2012 Sb. podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.] proti rozhodnutí odvolacího soudu o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem.
V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 58.051,33 Kč s příslušenstvím. Tato částka sestává ze dvou samostatných nároků, neboť vedle nároku na dlužné nájemné ve výši 43.698,45 Kč s příslušenstvím z nájemní smlouvy ze dne 24. 3. 2004, jejímž předmětem byl nájem výukového centra na H. B., žalobkyně požadovala zaplacení 14.352,88 Kč s příslušenstvím jako dlužné nájemné za užívání nebytových prostor (prodejny tisku v budově C objektu v O. – P.) na základě nájemní smlouvy ze dne 21. 9. 2005. Jelikož dílčí nároky na zaplacení částek 43.698,45 Kč s příslušenstvím a 14.352,88 Kč s příslušenstvím (nároky se samostatným skutkovým základem) v každém jednotlivém případě nepřesahují částku 50.000 Kč, je přípustnost dovolání ve vztahu k výrokům ohledně těchto částek vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Zbývá dodat, že dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovolání podává proti oběma výrokům napadeného rozsudku, tj. jakoby i proti výrokům o nákladech řízení. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Proti těmto výrokům totiž dovolatelka nikterak nebrojila, nýbrž je napadla ryze formálně jen proto, že jde o výroky závislé. Tato skutečnost je pak zřejmá rovněž z toho, že v poměru k uvedeným výrokům schází v dovolání jakékoli odůvodnění. Kromě toho však i těmito výroky odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění zjevně nepřevyšujícím 50.000 Kč, takže přípustnost dovolání proti němu rovněž vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu