ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.2323.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 2323/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Ing. A. K. , zastoupené JUDr. Karlem Seidlem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 1343/2, proti žalované D. Ch. , zastoupené JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Cihelní 71/14, o odstranění stavebních úprav, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 20 C 219/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. prosince 2014, č. j. 56 Co 471/2012-218, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč k rukám JUDr. Karla Seidla, Ph.D., advokáta se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 1343/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Sokolově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 4. 2012, č. j. 20 C 219/2009-113, uložil žalované v odstavci I. výroku povinnost odstranit vnější roletu hnědé barvy v lodžii, dřevěné hranoly po stranách lodžie, dřevěný překlad osazený pod stropním panelem lodžie a osadit lodžiovou výplň – prosklené dveře a okno bílé barvy, vše v bytové jednotce č. 1969/21 v 7. nadzemním podlaží domu č. p. 1969 na pozemkové parcele č. 2874/3, katastrální území, obec, část obce a okres S. zapsané u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Sokolov (dále jen „Bytová jednotka“).
Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 12. 2014, č. j. 56 Co 471/2012-218 (poté, co jeho předcházející rozsudek ze dne 4. 12. 2012, č. j. 56 Co 471/2012-164, jímž rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl, byl v této části rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2014, č. j. 26 Cdo 886/2013-196, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu projednal dovolací soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Projednávanou věc je třeba posuzovat – vzhledem k tomu, že stavební úpravy (jejichž odstranění se žalobkyně domáhá) byly provedeny v roce 2007 – podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „ZVB“ a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen "obč. zák." (§3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, uplatnila dovolatelka jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka od 1. 1. 2013 k dispozici nemá (viz ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud ani nezjistil žádný extrémní nesoulad mezi obsahem spisu a skutkovými závěry nalézacích soudů.
Právní otázky, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a jejichž správnost dovolatelka zpochybnila prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu (§241a odst. 1 o. s. ř.), vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Podle ustálené soudní praxe může soud posuzovat platnost rozhodnutí přijatého shromážděním vlastníků pouze v řízení podle ustanovení §11 odst. 3 věty třetí ZVB, v jiném řízení jeho platnost posuzovat nelze, a to ani jako předběžnou otázku (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěr odvolacího soudu, že se nemohl v tomto řízení zabývat otázkou platnosti usnesení shromáždění, kterým bylo rozhodnuto o zasklení lodžií systémem OPTIMI, je proto správný.
Rovněž otázka, zda vlastník jednotky potřebuje ke stavebním úpravám, jimiž mění vzhled domu, souhlas ostatních vlastníků jednotek, již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 613/2013 (ústavní stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením sp. zn. I. ÚS 1891/15 ze dne 27. 10. 2015) , výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2014, sp. zn. 26 Cdo 886/2013]. Podle této judikatury, i podle výslovného znění §13 odst. 3 věta druhá ZVB může vlastník jednotky provádět stavební úpravy, jimiž mění vzhled domu, jen se souhlasem všech vlastníků jednotek.
Podle skutkových zjištění dovolatelka stavebními úpravami „začlenila“ lodžii do obývacího pokoje Bytové jednotky (jeho obytná plocha se zvětšila, v místě výhledu z lodžie, kde je zvenku viditelná roleta, je zevnitř osazen obraz a mezi ním a roletou je mezera a polystyrén, dovnitř neproniká přes lodžii denní světlo), odstranila lodžiové dřevěné zdvojené okno včetně balkonových dveří, původní výplně nahradila lehkou dělící stěnou osazenou dovnitř pokoje sestávající z dřevěného rámu o tloušťce 40 mm, v níž je v místě původního okna osazeno jednoduché okno z polykarbonátu napevno bez možností otvírání, prodloužila boční stěny lodžie mezi lodžiovým zábradlím a stropem lodžie, osadila je dřevěnými hranoly, pod stropní panel umístila dřevěný překlad osázený truhlíkem, z něhož se stáčí vnější roleta tmavě hnědé barvy, truhlík i roleta jsou vysazeny před úroveň balkonového zábradlí, mezera pod balkónovým zábradlím sloužící pro případný odtok srážkové vody je zaplněna polystyrénem nebo cihlami. Pevná předokenní roleta zastiňující lodžii je tmavě hnědé barvy a odlišuje se barevně od průčelí, odlišné je i doplnění bočních stěn.
Dovolatelka tedy provedla ve své Bytové jednotce stavební úpravy, které zasáhly i do vnější části domu, změnily jeho vzhled, a to nikoliv jen na přechodnou dobu nebo jen zanedbatelně, změny jsou při pohledu na tuto část domu hned viditelné. K stavebním úpravám, kterými změnila vzhled domu, tak potřebovala souhlas všech vlastníků jednotek, který však neměla. Skutečnost, zda i jiní vlastníci jednotek (popř. nájemci) v okolí změnili vzhled domu, není sama o sobě významná, stejně jako okolnost, že jednotka se nachází až v sedmém patře domu. Z úpravy §13 odst. 3 ZVB se nedá učinit závěr, že by dopadal jen na stavební úpravy provedené v „nižších“ patrech. Souhlasu všech vlastníků jednotek je třeba ke stavebním úpravám, kterými se podstatně (tedy nikoliv jen zanedbatelně – viz odůvodnění výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 613/2013) mění vzhled domu. Ze skutkových zjištění soudů je zřejmé, že právě o takovéto stavební úpravy lodžie šlo. O tom, že ostatní vlastníci jednotek v domě považovali otázku vzhledu lodžií (a tím i vzhledu domu) za významnou, ostatně svědčí i skutečnost, že se dohodli o jednotném způsobu jejich zasklení. Chtěla-li žalovaná provést jiné stavební úpravy, měla si vyžádat souhlas ostatních vlastníků jednotek.
Dovolání tak není podle §237 o. s. ř. přípustné, a proto ho Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 26. července 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu