ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.2896.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 2896/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobce Družstva Machuldova 599 v likvidaci , se sídlem v Praze 4, Machuldova 599/16, IČO 25617567, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, V jámě 699/5, proti žalované Z. J. , zastoupené Mgr. Ivem Suchomelem, advokátem se sídlem v Praze 4, Durychova 101/66, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 86/2005, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2015, č. j. 54 Co 333/2015-354, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 9. 2015, č. j. 54 Co 333/2015-354, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 6. 2015, č. j. 55 C 86/2005-340 (opraveného usneseními téhož soudu ze dne 30. 6. 2015, č. j. 55 C 86/2005-345 a ze dne 29. 7. 2015, č. j. 55 C 86/2005-349), kterým zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku a řízení o osvobození od soudních poplatků, rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Vytýká-li dovolatelka, že odvolací soud zatížil řízení vadami, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může totiž dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237- 238a o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu