ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.302.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 302/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) J. M. , b) J. V. , zastoupených Mgr. Štěpánkou Brožovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Husovo nám. 44/31, proti žalované J. V. , zastoupené Mgr. Vladimírem Náprstkem, advokátem se sídlem v Berouně, Pivovarská 170/3, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 12 C 6/2008, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. května 2015, č. j. 25 Co 450/2014-312, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná napadla dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým potvrdil výrok rozhodnutí Okresního soudu v Berouně ze dne 7. 5. 2014, č. j. 12 C 6/2008-258, jímž zamítl žalobu žalované na obnovu řízení, změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že žalovaná podala žalobu na obnovu řízení opožděně (po uplynutí subjektivní lhůty stanovené v §233 odst. 1 o. s. ř.), je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba na obnovu řízení je podávána včas, v sobě zahrnuje uvedení takových skutkových okolností, jež umožňují závěr o tom, zda žaloba je podána ve lhůtách uvedených v ustanovení §233 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010). Z tvrzení žalované je zřejmé, že se o důvodech obnovy, které uplatnila, dozvěděla nejpozději doručením rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2009, č. j. 25 Co 387/2009-80 (jímž bylo skončeno původní řízení a kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 11. 2008, č. j. 12 C 6/2008-27, jímž byla žalované uložena povinnost vyklidit tam specifikovanou nemovitost), a začala jí běžet tříměsíční subjektivní lhůta k podání žaloby o obnovu řízení. Podala-li žalovaná žalobu na obnovu řízení až po uplynutí zákonné subjektivní lhůty, je správný závěr odvolacího soudu, že žaloba byla podána opožděně. Podle §235 odst. 1 o. s. ř. nelze zmeškání této lhůty (ani z důvodu tvrzené nemoci žalované) prominout. Přísné podmínky pro uplatnění mimořádných opravných prostředků, včetně dodržení zákonných lhůt, jsou odůvodněny požadavkem právní jistoty (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 294/05, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2579/2008).
Dovolatelka navíc zpochybnila závěr odvolacího soudu, že návrh na obnovu řízení podala až po uplynutí lhůty stanovené v §233 odst. 1 o. s. ř., i prostřednictvím námitek skutkových, a uplatnila tak rovněž nepřípustný dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud neshledal důvod pro přerušení řízení o dovolání a postoupení věci Ústavnímu soudu k posouzení souladu §233 odst. 1 o. s. ř. a §235 odst. 1 o. s. ř. s ústavním pořádkem, a to zejména proto, že Ústavní soud, ač se opakovaně zabýval žalobami na obnovu řízení, které byly zamítnuty pro opožděnost, sám k podobnému postupu rovněž důvod neshledal.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu