ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.3204.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 3204/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobkyně K. K. , zastoupené JUDr. Irenou Malcovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Mazurská 846/2d, proti žalovanému Ing. R. I. M. , zastoupenému JUDr. Františkem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1617/40, o zaplacení částky 330.773,99 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 16 C 74/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. února 2016, č. j. 26 Co 68/2016-287, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.207 Kč k rukám JUDr. Ireny Malcové, advokátky se sídlem v Praze 8, Mazurská 846/2d, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22. 2. 2016, č. j. 26 Co 68/2016-287, potvrdil usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 5. 1. 2016, č. j. 16 C 74/2013-274 v odstavci I. výroku, kterým zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání, a změnil ho v odstavci II. výroku tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 [ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ - čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.], odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Namítá-li dovolatel (navíc velmi obecně a neurčitě), že mu postupem soudu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. prosince 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu