ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.405.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 405/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců 1/ Ing. O. D. a 2/ B. D. , zastoupených JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně – Žabovřeskách, Marie Steyskalové 767/62, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o zaplacení částky 971.270,97 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 288/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2015, č. j. 30 Co 107/2015-310, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobci (spoluvlastníci „domu v části obce Z., postaveného na pozemku par. č. st. 3964…“ – dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“) se domáhali zaplacení částky 971.270,97 Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení) z titulu náhrady za nucené omezení vlastnického práva k domu v období od 1. ledna 2002 do 30. listopadu 2005 způsobené regulací nájemného z šesti bytů v předmětném domě.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. července 2015, č. j. 30 Co 107/2015-310, potvrdil rozsudek ze dne 19. listopadu 2014, č. j. 21 C 288/2005-274, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Dovolání žalobců (dovolatelů) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť napadený rozsudek je ve svých důsledcích odrazem ustálené rozhodovací praxe, s níž se dovolací soud ztotožňuje i v posuzovaném případě a od níž nemá důvod se odchýlit ani přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky (které jsou z obsahového hlediska /§41 odst. 2 o. s. ř./ vskutku podřaditelné pod /způsobilý/ dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci /§241a odst. 1 o. s. ř./, třebaže dovolatelé jim v rámci vylíčení, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání /§237 až 238a o. s. ř./, přikládali jiný význam). Při řešení účinně nastolené otázky intenzity omezení vlastnického práva totiž odvolací soud důsledně vycházel z právních názorů (na něž lze pro stručnost odkázat), jež ve vztahu k uvedené právní otázce zaujal Nejvyšší soud např. v rozhodnutích z 23. dubna 2013, sp. zn. 22 Cdo 367/2012, uveřejněném pod č. 74/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 12. prosince 2013, sp. zn. 22 Cdo 2153/2013, ze 17. prosince 2013, sp. zn. 22 Cdo 2423/2013, či ze 14. července 2015, sp. zn. 26 Cdo 158/2015 (proti citovaným rozhodnutím byly podány ústavní stížnosti, které Ústavní soud České republiky odmítl usneseními z 26. srpna 2013, sp. zn. IV. ÚS 2272/2013, z 22. srpna 2014, sp. zn. I. ÚS 1008/2014, z 24. září 2014, sp. zn. IV. ÚS 1197/2014, a z 19. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3145/2015).
S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatele, jejichž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), ve výši 300,- Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 1. července 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu