ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.4515.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 4515/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Ing. E. M. , jako správkyně konkursní podstaty úpadce NAP, a. s., v konkursu, se sídlem v Praze 4, Na Strži 35, IČO: 25054686, zastoupené JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Národní 138/10, proti žalované Autocentrum Na Strži, a.s. , se sídlem v Praze 9, Toužimská 720, IČO: 26198207, zastoupené JUDr. Janem Bacílkem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované OYSTER Invest a.s. , se sídlem v Praze 10 – Dolních Měcholupech, Kutnohorská 181, IČO: 25792369, o zaplacení částky 82.252.761,70 Kč s příslušenstvím a vyklizení areálu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 338/2004, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2015, č. j. 22 Co 184/2015-656, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic a ani vedlejší účastnice na straně žalované nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované (dovolatelky) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2015, č. j. 22 Co 184/2015-656, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (jak to ve vztahu k přípustnosti dovolání ve skutečnosti učinila dovolatelka), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Uvedené se vztahuje i k další, navíc z hlediska formulačního poněkud nejasné a současně zavádějící, výtce, kterou dovolatelka rovněž učinila ve vztahu k přípustnosti dovolání (podle §237 o. s. ř.), uvedla-li následující: „Dovolání je přípustné v souladu s §237 o. s. ř., napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky jak procesního práva s tím, že odvolací soud porušil základní zásady občanského soudního řízení.“ Z řečeného vyplývá, že shora uvedenému požadavku vztahujícímu se k přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. dovolatelka nevyhověla a ostatně ani vyhovět nemohla, neboť namítla-li v dovolání pouze vady řízení, nenapadla (objektivně napadnout ani nemohla) právní otázku, na jejímž řešení bylo napadené rozhodnutí založeno. Nelze totiž přehlédnout, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu