ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.4709.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 4709/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobkyně M. S. , proti žalovanému J. P. , o určení nájemného, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 Nc 821/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. února 2015, č. j. 8 Co 193/2015-69, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) usnesením ze dne 30. června 2014, č. j. 7 Nc 821/2013-34, nepřiznal žalobkyni ( „pro řízení o žalobě na určení nájemného soudem na základě znaleckého posudku“ ) osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl její návrh na ustanovení zástupce (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 11. srpna 2014, č. j. 8 Co 1395/2014-47, citované usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %, a ve výroku II. tak, že její návrh na ustanovení zástupce se nezamítá.
Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 4. listopadu 2014, č. j. 7 Nc 821/2013-58, odňal žalobkyni osvobození od soudních poplatků přiznané usnesením odvolacího soudu ze dne 11. srpna 2014, č. j. 8 Co 1395/2014-47, a to zpětně k datu podání žaloby (výrok I.) a zamítl její návrh na ustanovení zástupce (výrok II.).
K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 12. února 2015, č. j. 8 Co 193/2015-69, změnil posledně citované usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobkyni se přiznané osvobození od soudních poplatků zpětně k datu podání žaloby neodnímá (výrok I.) a nezamítá se její návrh na ustanovení zástupce (výrok II.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti výroku I. naposledy citovaného rozhodnutí odvolacího soudu projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII. zákona č. 293/2013 Sb. – dále opět jen „o.s.ř.“) a dospěl k závěru, že z posléze uvedených příčin není dovolání subjektivně přípustné.
Z povahy dovolání jako opravného prostředku plyne, že k jeho podání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28/1998 časopisu Soudní judikatura, a rozsudek Nejvyššího soudu z 30. října 2012, sp. zn. 23 Cdo 2589/2010, uveřejněný pod číslem 41/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolání směřuje toliko proti výroku I. napadeného usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že dovolatelce se přiznané osvobození od soudních poplatků zpětně k datu podání žaloby neodnímá. Výrokem I. napadeného rozhodnutí nebyla tudíž dovolatelce způsobena žádná procesní újma (odvolací soud totiž jejímu odvolání v tomto směru vyhověl, přičemž v této fázi řízení nemohla dovolatelka dosáhnout ohledně této záležitosti lepšího výsledku), jež by byla zhojitelná v rámci dovolacího řízení. Napadeným výrokem I. rozhodnutí odvolacího soudu tak nebylo zasaženo do práv a povinností dovolatelky v tom smyslu, že by jí byla v tomto ohledu způsobena újma zhojitelná v dovolacím řízení. Lze tedy uzavřít, že dovolání proti výroku I. napadeného rozhodnutí je subjektivně nepřípustné.
Za této situace Nejvyšší soud (předseda senátu - §243f odst. 2 o.s.ř.) dovolání podle ustanovení §243c odst. 3 věty první ve spojení s §218 písm. b/ o.s.ř. odmítl, aniž se zabýval nedostatkem povinného advokátního zastoupení dovolatelky (§241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.).
Bude na soudu prvního stupně, aby se nyní zabýval návrhem dovolatelky na ustanovení zástupce a v souladu s názorem odvolacího soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 11. srpna 2014, č. j. 8 Co 1395/2014-47 (resp. v usnesení ze dne 12. února 2015, č. j. 8 Co 193/2015-69) zkoumal, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jejich zájmů a o jejím návrhu pak rozhodl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. ledna 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu