ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.5073.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 5073/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněné MONETA Auto, s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, IČO 60112743, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, proti povinné Mgr. L. S. (dříve S.) , H. – M., pro peněžité plnění, vedené dříve u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov pod sp. zn. 103 EX 05739/07 (nyní u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov), o dovolání JUDr. Tomáše Vrány, zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2015, č. j. 9 Co 538/2015-207, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána (jemuž po podání dovolání zanikl dnem 31. 3. 2016 výkon exekutorského úřadu, do uvolněného exekutorského úřadu byl od 1. 4. 2016 jmenován soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha) napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě (odvolací soud) ze dne 29. 4. 2015, č. j. 9 Co 538/2015-207, jímž změnil usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány ze dne 12. 1. 2015, č. j. 103 EX 05739/07-201, v napadené části tak, že se insolvenčnímu správci vydává celé vymožené plnění ve prospěch majetkové podstaty dlužnice – povinné.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, neboť napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Podle ní je soudní exekutor povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka po zahájení insolvenčního řízení jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, uveřejněné pod č. 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Otázka, zda je soudní exekutor povinen vydat výtěžek exekuce do majetkové podstaty dlužníka po zahájení insolvenčního řízení bez odpočtu nákladů exekuce, není ani dovolacím soudem rozhodována rozdílně (jak tvrdí dovolatel). Poukazuje-li dovolatel na to, že se Nejvyšší soud touto problematikou v minulosti již zabýval (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011), přehlíží, že danou otázku toto rozhodnutí věcně neřeší, ani nevykládá ustanovení §46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších přepisů. V dané věci totiž dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není podle §237 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 přípustné, a proto ho – aniž by se mohl vyslovit k správnosti napadeného rozhodnutí - odmítl. Toto rozhodnutí proto nemůže být v rozporu s citovaným rozhodnutím R 32/2015. Zároveň není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla nyní posouzena jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. května 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu