ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.5105.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 5105/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Bytového družstva Horní 1427 , se sídlem v Ostravě – Hrabůvce, Horní 1427/60, IČO: 25388908, zastoupeného JUDr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 361/9, proti žalované M. K. , O. – H., zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě – Slezské Ostravě, Jaklovecká 1249/18, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 C 91/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2015, č. j. 11 Co 692/2014-484, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. března 2014, č. j. 37 C 91/2011-394, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit „byt sestávající ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházející se ve čtvrtém nadzemním podlaží domu O. – H.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), a to „do zajištěného přístřeší do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí“; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. března 2015, č. j. 11 Co 692/2014-484, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil „s tím, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit do patnácti dnů od zajištění přístřeší“; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné podle §237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť v něm nastolené otázky zániku členství dovolatelky v bytovém družstvu (dále opět jen „bytové družstvo“, resp. „družstvo“) a formy bytové náhrady pro dovolatelku při vyklizení bytu odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) vyřešil v souladu s dlouhodobě ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Předně však pokládá dovolací soud za potřebné – vzhledem k dovolacím námitkám týkajícím se ukončení členství dovolatelky v bytovém družstvu – předeslat, že její členství v bytovém družstvu nemohlo zaniknout, jak tvrdí v dovolání, již v roce 2001 na základě rozhodnutí členské schůze bytového družstva konané dne 18. dubna 2001, a to v důsledku rozhodnutí Krajského soud v Ostravě ze dne 15. října 2007, č. j. 28 Cm 180/2002-136 (viz rozhodnutí na č. l. 367 až 368 spisu), jestliže Krajský soud v Ostravě teprve rozhodnutím ze dne 25. května 2009, č. j. 28 Cm 39/2008-129 (viz rozhodnutí na č. l. 331 až 332 spisu) určil, že „je neplatné usnesení členské schůze Bytového družstva … konané dne 30. 5. 2002, které potvrdilo platnost vyloučení manželů K. z členství v družstvu tak, jak o tom rozhodla členská schůze družstva konaná dne 18.4.2001“. V této souvislosti nelze ani přehlédnout, že ještě v roce 2008, a to rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. října 2008, č. j. 28 Cm 166/2005-158 (viz rozhodnutí na č. l. 328 až 330 spisu), bylo určeno neplatným také rozhodnutí členské schůze ze dne 26. září 2005 o vyloučení dovolatelky z družstva.
K otázkám specifikovaným na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí lze uvést následující. Již v rozsudku ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 29 Odo 460/2005, uveřejněném pod č. 11/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že nařízením výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností povinného člena družstva nebo vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností povinného člena družstva po právní moci usnesení o nařízení exekuce zaniká „členství v družstvu“ bez zřetele k tomu, zda jde o členství společné (s manželem povinného) nebo výlučné. Jelikož v řízení nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by vymáhaná povinnost nebyla splněna z prostředků získaných postižením členských práv a povinností, nelze uvažovat o obnovení členství v družstvu (zaniklého v důsledku exekuce postihující členská práva a povinnosti) pro případ zániku účinků exekučního příkazu, jímž byly členská práva a povinnosti postiženy, jak to pro tento případ dovodil velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 20. května 2015, sp. zn. 31 Cdo 2827/2012, uveřejněném pod č. 109/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Otázku bytové náhrady pro dovolatelku odvolací soud posoudil v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2010, sp. zn. 26 Cdo 253/2009 (ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 5. ledna 2011, sp. zn. III. ÚS 2946/2010), ve spojení s rozsudkem ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. 26 Cdo 4131/2008, uveřejněným pod č. 36/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Za této situace Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. května 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu