ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.5125.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 5125/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobců a) I. P., b) M. A. , zastoupených Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1680/13, proti žalovanému J. F., zastoupenému Mgr. Filipem Vyskočilem, advokátem se sídlem v Praze 3, Laubova 1729/8, o vyklizení nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 427/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2015, č. j. 35 Co 216/2015-55, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.267 Kč k rukám Mgr. Jana Válka, advokáta se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1680/13, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 30. 6. 2015, č. j. 35 Co 216/2015-55, kterým potvrdil výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 24. 2. 2015, č. j. 18 C 427/2014-28, jímž uložil žalovanému vyklidit tam uvedenou bytovou jednotku do patnácti dnů od právní moci rozsudku, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Při řešení otázky procesního práva - dokazování (§120 o. s. ř.) a poučovací povinnosti (§118a o. s. ř.) - postupoval odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej např. rozsudek ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněný pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalovanému se v řízení před soudem prvního stupně ještě před koncentrací řízení dostalo u jednání konkrétního poučení v souladu s ustanovením §118a odst. 1, 3 o. s. ř. a soud v souladu s ustanovením §120 o. s. ř. zjišťoval okolnosti rozhodné pro posouzení věci. Vytýká-li dovolatel soudům, že se měly zabývat absolutní neplatností nájemní smlouvy z úřední povinnosti a měly proto provést důkazy, které navrhoval, i když jeho tvrzení považovaly za neurčité, pomíjí, že k absolutní neplatnosti právního úkonu soud sice přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Účastníci jsou povinni tvrdit všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí věci a teprve k těmto tvrzením označit důkazy, kterými je míní prokázat [§101 odst. 1 písm. a), §120 odst. 1 o. s. ř.]. Aby tedy mohl účastník nějakou skutečnost prokazovat, musí ji nejdříve tvrdit. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Navíc, i kdyby soud dospěl k závěru, že nájemní smlouva (podle níž měl žalovaný předmětnou bytovou jednotku užívat a která skončila uplynutím sjednané doby nájmu) byla neplatná, nemohla by vést tato skutečnost sama o sobě k zamítnutí žaloby na vyklizení této bytové jednotky. Za situace, kdy žalovaný zároveň netvrdil, že mu svědčí jiný právní důvod k jejímu užívání, by závěr o neplatnosti nájemní smlouvy znamenal, že jednotku užíval bez právního důvodu po celou dobu (nikoliv až po uplynutí sjednané doby nájmu).
Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. května 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu