ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.5265.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 5265/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v exekuční věci oprávněného města Krnov , se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 96/1, IČO 00296139, zastoupeného Mgr. Josefem Tobiáškem, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 35/1a, proti povinnému J. Š. , za účasti manželky I. Š., zastoupené JUDr. Leopoldem Petřičem, advokátem se sídlem v Krnově, Horní 1084/16, o částečné zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 19 EXE 1341/2014, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2015, č. j. 10 Co 606/2014-39, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Manželka povinného napadla dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým změnil usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 9. 2014, č. j. 19 EXE 1341/2014-23, tak, že zamítl návrh povinného a jeho manželky na částečné zastavení exekuce srážkami z důchodu manželky povinného podle exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Aleše Chovance ze dne 18. 6. 2014, č. j. 032 EX 222/14-16.
Dovolání Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
O návrhu na odklad vykonatelnosti (právní moci), který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. února 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu