ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.5396.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 5396/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobce L. V. , zastoupeného JUDr. Martinem Bjalončikem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, proti žalovanému J. V. , zastoupenému opatrovníkem městskou částí Praha 1, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 681/18, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 174/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2015, č. j. 12 Co 159/2015-90, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobce napadl včasným dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2015, č. j. 12 Co 159/2015-90, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 1. 2015, č. j. 17 C 174/2013-68, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu, aby soud uložil žalovanému povinnost vyklidit byt tam specifikovaný do 30 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení, a kterým dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva o nájmu bytu ze dne 15. 4. 2008, uzavřená mezi Londýnskou, a. s., jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem, je neplatná podle ustanovení §37 odst. 1 ve spojení s ustanovením §39 a §685 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2008, proto není žalobce aktivně legitimován k podání žaloby na vyklizení předmětného bytu, jenž užívá žalovaný na základě posléze uzavřené nájemní smlouvy ze dne 30. 11. 2012.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
V ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4705/2014). Zpochybnil-li proto dovolatel závěr o neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 15. 4. 2008 poukazem na to, co bylo obsahem vůle jejích účastníků a jak měla být tato vůle interpretována, napadl správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak v tomto ohledu nepřípustně založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.
Za této situace, kdy se dovolateli nepodařilo zpochybnit závěr odvolacího soudu o neplatnosti původní nájemní smlouvy, bylo nadbytečné zabývat se další dovolatelem předestřenou námitkou, že smlouva o nájmu bytu uzavřená mezi pronajímatelem a žalovaným ze dne 30. 11. 2012 je absolutně neplatná pro obcházení zákonných ustanovení o nájmu bytu, neboť nešlo o byt „právně volný“.
Zbývá dodat, že dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatele, že dovolání podává i proti výroku o nákladech řízení. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Proti tomuto výroku totiž dovolatel nikterak nebrojil, nýbrž ho napadl ryze formálně jen proto, že jde o výrok závislý. Tato skutečnost je pak zřejmá rovněž z toho, že v poměru k uvedenému výroku schází v dovolání jakékoli odůvodnění.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. května 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu