ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.5455.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 5455/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Mgr. L. V., proti žalovanému Ing. P. B., zastoupenému Mgr. Martinem Charvátem, advokátem se sídlem v Brně, Krkoškova 728/2, o určení práva nájmu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 18 C 101/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2015, č. j. 19 Co 419/2014-313, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 3. 2014, č. j. 18 C 101/2009-278, zamítl žalobu na určení, že žalobce je nájemcem tam specifikovaného bytu (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení státu a účastníků (výrok II. a III.).
K odvolání účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 6. 2015, č. j. 19 Co 419/2014-313, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (výrok I.), změnil jej ve výroku III. tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení (výrok II.) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uzavřel, že žalobce neprokázal splnění podmínek pro přechod nájmu předmětného bytu stanovených v §706 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni 13. 8. 2008 (den úmrtí babičky žalobce D. Š., původní nájemkyně bytu) – dále jen „obč. zák.“.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou, od níž není důvod se odchýlit, a jeho rozhodnutí tudíž nespočívá na otázce, která by dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena.
Závěr odvolacího soudu, že důkazní povinnost o tom, že byly splněny podmínky přechodu nájmu, zatěžuje toho, kdo se přechodu nájmu dovolává, a že žalobce byl povinen prokázat, že žil se svou babičkou ve společné domácnosti nepřetržitě alespoň po dobu tří let před její smrtí a že neměl vlastní byt, tedy že mu uzavřením sňatku nevznikl společný nájem k bytu, jehož nájemkyní byla jeho manželka, vyplývá přímo z rozhodného znění §706 odst. 1 a 2 obč. zák. i z ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1447/97, uveřejněný pod č. 40 v příloze sešitu č. 12 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. 26 Cdo 255/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 370/2015).
Namítá-li dovolatel, že odvolací soud „prolomil koncentraci řízení a dispoziční zásadu“, a vycházel tak z důkazů, které nebyly přípustné, uplatnil jiný dovolací důvod (vady řízení), než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Zbývá dodat, že dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatele, že dovolání podává proti všem výrokům napadeného rozsudku, tj. jakoby i proti výrokům o nákladech řízení. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovým výrokům II. a III. napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Proti těmto výrokům totiž dovolatel nikterak nebrojil, nýbrž je napadl ryze formálně jen proto, že jde o výroky závislé. Tato skutečnost je pak zřejmá rovněž z toho, že v poměru k uvedeným výrokům schází v dovolání jakékoli odůvodnění.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. června 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu