ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.5586.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 5586/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně Mgr. A. B. , B., zastoupené obecným zmocněncem S. B., B., proti žalované A. P. , bytem v Pečovatelském domě Blansko, Pod Javory 32, zastoupené JUDr. Janem Paroulkem, advokátem se sídlem v Blansku, Čelakovského 1859/6, o 82.171 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 77 C 752/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. listopadu 2014, č. j. 37 Co 363/2013-210, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. listopadu 2014, č. j. 37 Co 363/2013-210, a rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 30. května 2013, č. j. 77 C 752/2011-162, se v části, v níž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit částku 59.262 Kč, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Blansku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou došlou soudu 26. 9. 2011 domáhala po žalované zaplacení částky 82.171 Kč s poplatky z prodlení od 1. 8. 2008 do zaplacení s tím, že žalovaná je nájemkyní bytové jednotky v A. (dále jen „byt“), a za dobu od 1. 8. 2008 do 31. 7. 2011 nezaplatila nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši celkem 82.171 Kč.
Okresní soud v Blansku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 5. 2013, č. j. 77 C 752/2011-162, uložil žalované zaplatit žalobkyni 61.486 Kč s „úrokem z prodlení ve výši 2,5 promile dlužné částky za každý den prodlení od 12. 7. 2010 do zaplacení“, a to do dvou měsíců od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku). V části týkající se zaplacení částky 20.685 Kč s „úrokem z prodlení ve výši 2,5 promile dlužné částky za každý den prodlení od 1. 8. 2008 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,5 promile za každý den prodlení z částky 61.486 Kč za dobu od 1. 8. 2008 do 12. 7. 2010“ žalobu zamítl (odstavec II. výroku) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku).
Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 11. 11. 2014, č. j. 37 Co 363/2013-210, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku v části, jíž žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 59.262 Kč (dále též jen „potvrzující výrok“), v části týkající se zaplacení (zbývající) částky 2.224 Kč a zaplacení „veškerého příslušenství“, jakož i v odstavci III. výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (dále též jen „zrušující výrok“). Odstavec II. výroku rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden.
Odvolací soud zjistil, že žalobkyně se jako vlastnice předmětného bytu domáhala po žalované (jako nájemkyni) zaplacení dlužného nájemného a úhrad za služby za období od srpna 2008 do srpna 2011 ve výši celkem 82.171 Kč. Shodně se soudem prvního stupně měl za to, že žalovaná v červnu, červenci, srpnu 2010 a v květnu 2011 nájemné nezaplatila, v srpnu-listopadu 2008 zaplatila nájemné předchozímu vlastníkovi bytu, neboť jí nebyla oznámena změna pronajímatele (v této části byla žaloba zamítnuta a toto rozhodnutí nebylo odvoláním napadeno), a jinak platila nájemné v původní výši 1.238 Kč, ač jí byla doručena oznámení o jednostranném zvýšení nájemného. Nájemné bylo zvýšeno od března 2009 z částky 1.238 Kč na 1.923 Kč a od ledna 2010 na 3.611 Kč měsíčně. Proto rozhodnutí soudu prvního stupně v části, jíž uložil žalované zaplatit dlužné nájemné ve výši 59.262 Kč, potvrdil. Ohledně částky 2.224 Kč, představující doplatek záloh za plnění poskytována s užíváním bytu, rozsudek zrušil, neboť z něj nebylo patrné, zda a jak se neuhrazená záloha promítla ve vyúčtování služeb a jak byla vyúčtována (a případně zda byla zaplacena) v řádném vyúčtování. Protože se soud prvního stupně nezabýval splatností nájemného a z rozhodnutí není ani patrné, jaký druh příslušenství žalobkyni náleží, zrušil rozsudek i v části, v níž bylo žalované uloženo zaplatit příslušenství.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 o. s. ř., a uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Měla za to, že se odvolací soud při posouzení otázky placení záloh na služby spojené s nájmem bytu v návaznosti na jejich řádné vyúčtování a otázky nahrazení břemene tvrzení odkazem na důkazní listiny odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítala, že s manželem (který již zemřel) užívala předmětný byt od roku 1971, v průběhu trvání nájmu došlo ke změně vlastníka bytu i k jednostrannému zvýšení nájemného. Žalobkyně neprovedla řádné vyúčtování zaplacených záloh za služby spojené s užíváním bytu, nevzniklo jí proto ani právo požadovat případné nedoplatky a zanikl jí i nárok na vymáhání stanovených záloh. Vytýkala odvolacímu soudu, že zaměnil břemeno tvrzení a důkazní. Žalobkyně nesplnila své břemeno tvrzení a žalobě proto nemělo být vyhověno. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadené části a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „o. s. ř.”).
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je přípustné, neboť při výkladu ustanovení §118a odst. 1, §101 odst. 1 písm. a), §132, §213 odst. 3 o. s. ř. se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Projednávanou věc je třeba posuzovat – vzhledem k tomu, že předmětem řízení je zaplacení nájemného a plnění spojených s užíváním bytu za dobu do 31. 7. 2011 – podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále opět jen „obč. zák." (§3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden, a jen z důvodů vymezených v dovolání. U přípustného dovolání přihlédne též k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Žalobkyně se domáhala žalobou zaplacení částky 82.171 Kč. Tvrdila (jen), že žalovaná je nájemkyní předmětného bytu a žalovanou částku jí dluží za nájemné a úhradu za plnění spojené s užíváním bytu za dobu od 1. 8. 2008 do 31. 7. 2011, k žalobě připojila smlouvu o převodu vlastnictví jednotky, rozhodnutí o přidělení podnikového bytu a „vyúčtování dluhu“. Její povinností přitom bylo již v žalobě tvrdit všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci (§79 odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi při výkladu zabývajícím se projednatelností žaloby ve smyslu §79 o. s. ř. sice připustil, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu (listinný důkaz), kterou žalobce připojí k žalobě jako její přílohu (srovnej rozsudek ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 2, ročník 2003, pod číslem 35), v rozsudku ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, uveřejněném pod číslem 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, však zdůraznil, že tento závěr je výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba a jako výjimka by měl být aplikován restriktivně, včetně požadavku, aby z odkazu obsaženého v žalobě bylo patrno, že připojený listinný důkaz je listinou, která popisuje nárok po skutkové stránce [že žalobce v žalobě navenek projevil vůli identifikovat skutek prostřednictvím skutkových údajů obsažených v konkrétní listině (příloze)]. Domáhala-li se žalobkyně zaplacení dlužného nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu (tzv. služby), měla již v žalobě vylíčit, v jaké výši a na základě jakých skutečností měla žalovaná platit nájemné, v jaké výši jí byly stanoveny zálohy na služby, zda a kdy byly tyto zálohy vyúčtovány, a případně kdy, v jaké výši a jakou z těchto svých povinností splnila (plnila-li jen částečně, popř. občas). Taková tvrzení však v žalobě schází a nelze je zjistit ani z listiny „vyúčtování dluhu“ přiložené k žalobě. Žalobkyně tato tvrzení doplnila v průběhu řízení [§101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] jen částečně, a to zejména ve vztahu k určení výše nájemného, neúplné zůstalo tvrzení ohledně uskutečněných plateb. Soudy ji proto měly vyzvat k doplnění všech rozhodných skutečností, zejména v jaké výši žalovaná platila nájemné, v jaké výši úhrady za služby, na co byly její částečné platby započteny, jak a kdy žalobkyně vyúčtovala žalované zálohy na služby a teprve k těmto tvrzením měla žalobkyně označit důkazy.
Soud prvního stupně (k neúplným tvrzením) provedl dokazování listinami předloženými účastnicemi (oznámením o jednostranném zvýšení nájemného, vyúčtováním služeb provedeném vůči žalobkyni jako vlastnici bytu – jednotky, evidenčními listy, výpisy z účtu účastnic), avšak neučinil z nich žádné zjištění (viz odůvodnění jeho rozhodnutí). Odvolací soud (bez toho, že by nějaké důkazy zopakoval) ve svém rozhodnutí vyšel ze „zjištění“ (aniž by z odůvodnění jeho rozhodnutí bylo zřejmé, jak k tomuto zjištění dospěl), že žalovaná, ačkoliv jí bylo nájemné žalobkyní a jejím právním předchůdcem zvýšeno, platila nájemné v původní výši 1.238 Kč a od prosince 2008 do konce července 2011 dluží žalobkyni na nájemném částku 59.232 Kč (toto „zjištění“ přitom neodpovídá listinám založeným ve spise, podle nichž bylo nájemné v době, kdy se stala žalobkyně vlastnicí bytu, stanoveno ve výši 1.250 Kč, a z listiny vyhotovené žalobkyní nazvané „vyúčtování dluhu“ není zřejmé, jakou částku platila žalovaná na nájemné a jakou na služby). V rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako v rozsudku soudu prvního stupně) schází hodnocení důkazů podle §132 o. s. ř. Nelze tak zjistit, jaké skutečnosti z provedených důkazů zjistil. Z jeho závěrů není ani jasné, jak dospěl k výše uvedené částce 59.232 Kč, zda tato částka představuje jen dluh na nájemném (za které měsíce a v jaké výši), nebo jsou v ní zahrnuty i dlužné platby za služby a jak se soud vypořádal s námitkou žalované, že zálohy na služby nebyly nikdy řádně vyúčtovány. Skutková zjištění významná pro právní posouzení věci jsou tak zatím neúplná, a tudíž neúplné a tedy i nesprávné je zatím i právní posouzení věci.
Dovolací soud proto rozsudek v napadené části týkající se zaplacení částky 59.262 Kč podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil v této části i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu