ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.999.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 999/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně N. T. , T., proti žalované K. T. , T., zastoupené JUDr. Jiřím Duchoněm, advokátem se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 293, o vyklizení bytu a zaplacení částky 54.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 8 C 46/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. listopadu 2015, č. j. 20 Co 417/2015-172, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, jímž změnil rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 30. 4. 2015, č. j. 8 C 46/2014-122, v napadené části tak, že zamítl i část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 54.000 Kč (představující dlužné nájemné) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 [ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (zřejmě i proto, že nesprávně vycházela z přípustnosti dovolání upravené v o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012, ač celé řízení bylo zahájeno podáním žaloby až v roce 2014).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. července 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu