ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.138.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 138/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně FINE CREDIT, a.s., IČ 26866919, se sídlem v Olomouci, Sokolská 536/22, zastoupené Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 536/22, proti žalovanému J. B., zastoupenému JUDr. Stanislavem Hanákem, advokátem se sídlem v Třebíči, Horka-Domky, Sv. Čecha 239/1, o zaplacení 12.360,- Kč , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 C 53/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. května 2015, č. j. 28 Co 350/2013-161, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. června 2013, č. j. 50 C 53/2011-112, ve výroku I., jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12.360,- Kč (výrok I.), zatímco ve výroku III. jej změnil tak, že žalovanému uložil nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 874,40 Kč (výrok II.); současně odmítl odvolání žalovaného proti výroku II. shora uvedeného rozsudku soudu Městského soudu v Brně (výrok III.) a žalovaného zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 387,20 Kč (výrok IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu (výroku I.) podal žalovaný dovolání, v němž tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vedle polemiky s právním posouzením v dovolání uplatňoval především skutkové námitky a navrhl zrušení výroku I. rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc posuzoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a článek II bod 2 zákona č. 293/2013., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, a předně dospěl k závěru, že i přesto, že předmětem řízení je částka je částka nepřevyšující 50.000,- Kč, nelze dovodit jeho nepřípustnost podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť vztah mezi účastníky vyplývá ze spotřebitelské smlouvy. Vzhledem k tomu však, že dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.) ve smyslu §237 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, odmítl Nejvyšší soud dovolání postupem podle ustanovení §243c odst. 1, věty první, o. s. ř.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (dovolací důvod), je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., má dovolatel povinnost v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se při řešení této právní otázky odvolací soud odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). A konečně má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 – ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; §241b odst. 3 věty první o. s. ř.) dovolatel v posuzovaném případě nedostál, neboť žádný z předpokladů přípustnosti dovolání, jež jsou uvedeny v §237 o. s. ř., řádně nevymezil.
K důvodům dovolání sluší se připomenout, že jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) je toliko nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), jemuž nelze podřadit žalobcem vymezené důvody dovolání kritizující skutková zjištění odvolacího soudu (jejich správnost a úplnost) či postup odvolacího soudu v řízení; ke zmatečnostem a jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, smí dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
Za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto, rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (srov. §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2016
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu