ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.185.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 185/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce: Hockey club Olomouc, občanské sdružení , IČ 005 60 456, se sídlem v Olomouci, Hynaisova 1091/9A, zastoupeného Mgr. Davidem Štůlou, advokátem se sídlem v Praze 6, Eliášova 266/3, proti žalované: HC Olomouc s.r.o. , IČ 258 49 123, se sídlem v Olomouci, Hynaisova 1091/9A, o 6.044.550 Kč , vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 15 C 176/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. října 2015, č. j. 69 Co 338/2015-37, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 7. 8. 2015, č. j. 15 C 176/2015-16, nepřiznal osvobození od soudních poplatků žalobci, jenž soudu ani v prodloužené lhůtě nepředložil náležitě vyplněné potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, a neprokázal tak existenci okolností, jež by přiznání osvobození v jeho případě odůvodňovaly.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 27. 10. 2015, č. j. 69 Co 338/2015-37, zmíněné rozhodnutí okresního soudu k odvolání žalobce potvrdil. Žalobce v odvolacím řízení doplnil požadované dokumenty, z nichž podle jeho názoru vyplývalo, že je namístě jej přinejmenším částečně osvobodit od soudních poplatků, odvolací soud ovšem konstatoval, že beneficium osvobození ve smyslu §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvolateli přiznat nelze, neboť v dané věci zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo. Domáhá se totiž vydání bezdůvodného obohacení dle §451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jehož se žalované mělo dostat tím, že od Českého svazu ledního hokeje obdržela částku, která po právu náležela žalobci. Na základě takto vylíčeného skutkového stavu ovšem k utvoření závazku z bezdůvodného obohacení mezi žalobcem a žalovanou dojít nemohlo, poněvadž plnil-li Český svaz ledního hokeje žalované nedluh, vzniklo příjemkyni sporné částky bezdůvodné obohacení, avšak toliko na úkor toho, kdo plnění poskytl, nikoli k tíži žalobce. Údajný závazek mezi Českým svazem ledního hokeje a žalobcem by tímto plněním zůstal nedotčen. Již ze samotné žaloby tak plyne, že nemůže být úspěšnou, a nejsou tedy dány ani předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Proti tomuto usnesení brojí žalobce dovoláním, v němž upozorňuje, že (jak bylo předestřeno v žalobě) Český svaz ledního hokeje vzpomínanou částku na účet žalované převedl, jelikož se řídil jejím (protiprávním) pokynem. Je pravdou, že dovolatel svou pohledávku za žalovanou kvalifikoval jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v případě, že by toto právní posouzení nebylo shledáno přiléhavým, mělo by mu být žádané plnění přiznáno z titulu náhrady škody. Odvolací soud, který nebyl vázán právním názorem žalobce, nýbrž pouze jeho skutkovými tvrzeními, při zkoumání podmínek osvobození od soudního poplatku pominul, že žalobě mohlo být vyhověno z odlišného právního důvodu, chybně tudíž dospěl k závěru o její zřejmé bezúspěšnosti. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení krajského soudu změnil tak, že žalobci přizná požadované osvobození, nebo aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014, které je podle dle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobce však přípustným není.
Nejvyšší soud již v minulosti opakovaně vyložil, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. jde zpravidla tehdy, je-li již ze samotných tvrzení účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu či jiné úřední činnosti, nebo z toho, co je známo obecně, bez dalšího nepochybné, že vznesenému požadavku nemůže být vyhověno (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, a ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1191/2015). Ačkoli lze dovolateli dát za pravdu potud, že právní kvalifikace nároku žalobcem není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci podle předpisů hmotného práva náleží soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000, případně rozsudek téhož soudu ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1798/2014), ke zpochybnění v napadeném usnesení vyřčeného závěru, že úspěch projednávané žaloby je možné již nyní vyloučit, dovolací argumentace nepostačuje.
Právo žalobce na náhradu škody způsobené žalovanou totiž ze žalobních tvrzení v posuzované kauze nevyplývalo ze stejného důvodu, proč nebylo ve vztahu mezi těmito subjekty myslitelné usuzovat na existenci závazku z bezdůvodného obohacení. Plnil-li Český svaz ledního hokeje nikoli žalobci (svému údajnému věřiteli), nýbrž žalované, vůči níž žádný dluh neměl (jak uvádí dovolatel), nemohl tím být přivozen zánik obligace mezi žalobcem a Českým svazem ledního hokeje (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 413/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 289/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1148/2011). Majetkový stav žalobce před okamžikem plnění a po něm se tudíž nikterak nezměnil, pročež na jeho straně nedošlo ke vzniku majetkové újmy, jež je společným předpokladem důvodnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení i práva na náhradu škody (k tomu viz např. Škárová, M. In: Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kolektiv. Občanský zákoník I . Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1324). Předestřené závěry platí bez ohledu na to, kdo dal Českému svazu ledního hokeje k provedení sporného převodu pokyn, a úvaha odvolacího soudu, dle níž na základě skutkového stavu vylíčeného v žalobě projednávanému návrhu nebylo lze vyhovět, tedy obstojí jako korektní.
Jelikož byla dovolatelem označená právní otázka v napadeném usnesení posouzena způsobem konformním s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, muselo být předmětné dovolání odmítnuto coby nepřípustné (§243c odst. 1, věta první, o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci (§151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 7. 2016
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu