ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.3327.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 3327/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobkyň a) J. D. , J., a b) B. Z. , J., obou zastoupených JUDr. Věrou Babíčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 33, za účasti 1) COOP Praha - západ, družstvo , se sídlem v Praze 3, Malešická 16a, IČ 000 31 828, zastoupeného JUDr. Jiřím Kroulíkem, advokátem se sídlem v Praze 10, U Továren 31, a 2) České republiky - Státního pozemkového úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 9 C 331/2009, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2015, č. j. 28 Co 467/2014-452, takto:
I. Dovolání žalobkyň se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s . ř.) :
Dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2015, č. j. 28 Co 467/2014-452, Nejvyšší soud České republiky odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a ani samotný důvod dovolání (§241a odst. 3 o. s. ř.). K otázce přípustnosti dovolání žalobkyně pouze citovaly ustanovení §237 o. s. ř. a uvedly, že „jsou toho názoru, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i soudu Ústavního, které pojem tísně a nápadně nevýhodných podmínek v restitučním zákonodárství chápou zcela odlišným způsobem“. Přitom argument, podle kterého napadené rozhodnutí řeší právní otázku, „při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu“ , může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Takový údaj se z dovolání nepodává. Pro tyto vady dovolání nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1745/2015).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; v situaci, kdy dovolání nebylo možno věcně projednat již pro jeho vady, nelze náklady účastníka ad 1) spojené s podáním vyjádření k dovolání sepsaným advokátem považovat za účelně vynaložené náklady na bránění práva.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu