ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.4699.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 4699/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně obce Průhonice , IČ 002 41 563, se sídlem v Průhonicích, Květnové náměstí 73, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10 – Vinohradech, Dykova 17, proti žalovaným 1. JUDr. Ing. J. S. , a 2. E. S. , zastoupeným JUDr. Josefem Monsportem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Vladislavova 16, o převod vlastnictví a zaplacení částky 1.000.000 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 35/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. února 2015, č. j. 24 Co 3/2015-206, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 4. 7. 2014, č. j. 7 C 35/2012-144, uložil žalovaným na žalobkyni bezplatně převést a vydat jí spoluvlastnické podíly o velikosti jedné poloviny specifikovaných věcí (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu žalobu na stanovení povinnosti vydání spoluvlastnických podílů zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku 1.000.000 Kč s příslušenstvím (výrok III.), jakož i náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2015, č. j. 24 Co 3/2015-206, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání všech účastníků zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dané usnesení odvolacího soudu, které jí bylo doručeno 19. 5. 2015, napadla žalobkyně dne 16. 7. 2015 blanketním dovoláním, jež s ohledem na složitost věci přislíbila odůvodnit ve lhůtě 14 dnů.
Dne 12. 8. 2015 pak žalobkyně Nejvyššímu soudu prostřednictvím datové schránky doručila podání, jímž své předchozí dovolání doplnila o vymezení předpokladů jeho přípustnosti a dovolacího důvodu.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, účastnicí řízení zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř. advokátem, zabýval přípustností dovolání.
Dle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V souladu s §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3, věty první, o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Žalobkyní podané blanketní dovolání ze dne 16. 7. 2015 vymezení předpokladů přípustnosti a dovolacího důvodu postrádá, přičemž uplynutím dovolací lhůty (jejíž poslední den ve vztahu k žalobkyni připadl na 19. 7. 2015) se tato původně odstranitelná vada stala neodstranitelnou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4267/2013, eventuálně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 26 Cdo 5097/2014). K doplnění dovolání o obligatorní náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. provedenému po uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku pak nemohl Nejvyšší soud přihlížet (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3344/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4457/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4634/2015), na čemž nemůže ničeho změnit fakt, že Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 12. 8. 2015, č. j. 7 C 35/2012-218, po proběhnutí dovolací lhůty žalobkyni k doplnění předmětného dovolání o absentující zákonné náležitosti (nepatřičně) vyzval (takto viz kupř. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2608/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 25 Cdo 4906/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1589/2015, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1619/2015, shodně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2397/09, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 3354/11, či usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 3949/14).
Se zřetelem k předeslanému Nejvyšší soud dovolání žalobkyně, jež trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, odmítl dle §243c odst. 1 o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 4. 2016
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu