ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.4724.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 4724/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. ve věci žalobkyně M. Š., zastoupené Mgr. Petrem Olbortem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Nad Vývozem 4828, proti žalované ALONECOMPANY CZ s.r.o. , IČ 28633229, se sídlem v Olomouci, Polská 209/64, o zaplacení částky 986 000 Kč , vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 31/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 28. května 2015, č. j. 69 Co 182/2015-68, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. března 2015, č. j. 16 C 31/2015-56, nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků, neboť ji nelze považovat za osobu, které by v důsledku jejích sociálních a majetkových poměrů bylo zabráněno hájit svá práva u soudu, ani za osobu nemajetnou, a to i s přihlédnutím k výpisu z osobního účtu manžela, který disponuje dostatečnými prostředky k úhradě soudního poplatku.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. května 2015, č. j. 69 Co 182/2015-68, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně je osobou s pravidelným měsíčním příjmem, žije ve společné domácnosti s manželem, který rovněž má pravidelný měsíční příjem, a úspory na účtu manžela žalobkyně jsou v takové výši, která umožňuje daný soudní poplatek zaplatit. Odvolací soud neshledal zvlášť závažné důvody na straně žalobkyně, pro které by jí mohlo být osvobození od soudních poplatků přiznáno.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 o. s. ř. a tvrdila existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. Namítala, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když nesprávně posoudil otázku splnění podmínek pro její osvobození od soudních poplatků. Odkazovala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 s tím, že odvolací soud v daném případě požadavkům uvedeným v citovaném rozhodnutí nevyhověl. Pochybil, pokud přihlížel k majetku a výdělkům jejího manžela. Navrhla proto, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že žalobkyni přizná osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání, které směřuje proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Dle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Z celého kontextu dovolání je seznatelné, že dovolatelka nesouhlasí s právním posouzením absence podmínek pro její osvobození od soudních poplatků, ve kterém se měl odvolací soud s ohledem na zjištěné majetkové poměry její i jejího manžela, odchýlit od judikatury soudu dovolacího.
Odvolací soud při hodnocení širších majetkových poměrů shledal, že žalobkyně má dostatečné prostředky, jež postačují k zaplacení soudního poplatku, a po pečlivém zvážení všech okolností (počítaje v to i širší sociální a zejména rodinné poměry) dovodil, že její majetkové poměry přiznání osvobození od soudních poplatků vylučují, přičemž přihlédl i k příjmům manžela včetně úspor na jeho účtu. Nepřípadný je v uvedených souvislostech odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, neboť toto rozhodnutí řeší specifické posuzování podmínek pro osvobození právnické osoby od soudních poplatků, tedy na projednávanou věc jeho závěry nedopadají.
Pro posuzovanou se v obecné rovině jeví podstatnými závěry, které řešil Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1939/2014, v němž vyslovil, že účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho práv i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí pro účastníka řízení stát překážkou přístupu k soudu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1359/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, uveřejněná na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ). Uvedené závěry měl odvolací soud zjevně na paměti, avšak nebyl důvod je aplikovat, neboť soud nezjistil tíživou majetkovou situaci na straně žalobkyně. V souvislosti s tím nelze soudu ničeho vytknout, pokud hodnotil širší (rodinné) majetkové poměry žadatelky, a to včetně příjmů a úspor jejího manžela (ať už šlo o prostředky oddělené nebo spadající do majetkového společenství manželů), neboť takový způsob zjišťování a hodnocení širších majetkových poměrů účastníka, v obecné rovině, je v souladu např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4570/2014, v němž dovolací soud uvedl, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálená v tom smyslu, že soudy při zkoumání poměrů účastníka ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku, u fyzických osob berou v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. (srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 568/2014). Pokud pak v konkrétních souvislostech projednávané věci dovolatelka zejména namítala (a především na této otázce, jako dosud neřešené, stavěla své dovolání), že nemělo být přihlíženo k příjmům a úsporám jejího manžela, lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3396/2015. Dovolací soud v něm dovodil, že soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, a to i s přihlédnutím k poměrům v jeho rodině, např. k příjmům a majetku jeho manžela (manželky), žijí-li ve společné domácnosti, neboť i tyto (ostatní) poměry ovlivňují závěr, zda účastník je či není schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením. Zjevně tedy jde o otázku, která již je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a patrné je i to, že se odvolací soud od citovaného závěru neodchýlil, a proto námitky dovolatelky, polemizující se zohledněním majetkových poměrů manžela žalobkyně zjevně přípustnost dovolání založit nemohly.
V dalším se polemika dovolatelky zakládá především na tvrzeních nastiňujících odlišné pojetí skutkového stavu oproti zjištěním odvolacího soudu, kterými je však dovolací soud vázán, neboť jako pouze přezkumná instance není zákonem (srov. zejména §241a a §242 o. s. ř.) nadán k tomu, aby korigoval skutkové závěry soudů nalézacích.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelka svou argumentací nepoukázala na právní otázku, pro niž by bylo možno na dovolání pohlížet jako na přípustné ve smyslu §237 o. s. ř., pročež je Nejvyšší soud postupem podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 16. června 2016
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu