ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.4950.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 4950/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce J. K. , proti žalované České republice – Okresnímu soudu v Pelhřimově, se sídlem v Pelhřimově, třída Legií 876, o zaplacení částky 966 261,50 Kč, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 C 5/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 31. 5. 2016, č. j. 15 Co 284/2016-172, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 1. září 2015, č. j. 3 C 5/2011-138, jímž soud prvního stupně žalobci nepřiznal osvobození od soudního poplatku z dovolání (výrok I) a zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 o. s. ř. V dovolání požádal o osvobození od soudního poplatku z dovolání z důvodu výrazného nedostatku finančních prostředků a vážného zdravotního stavu a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Nesouhlasil s usnesením odvolacího soudu s tím, že dovolání bude řádně doplněno až v souvislosti s ustanoveným zástupcem a navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Jelikož při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen, ani nedoložil, že sám má odpovídající vzdělání, vyzval jej Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 6. 9. 2016, č. j. 3 C 5/2011-180, aby si ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení pro dovolací řízení zvolil advokáta a aby v téže lhůtě prostřednictvím zvoleného zástupce doplnil a upřesnil dovolání doručené soudu dne 1. 8. 2016, doplněné podáním doručeným dne 8. 8. 2016. Dovolatel byl poučen, že nebude-li uvedená podmínka splněna, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2 o. s. ř. zastaví. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 12. 9. 2016.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); dále jen „o. s. ř.“.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí krajského soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta jako zástupce pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce patrné, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014). Soudy nižších stupňů přitom dospěly k jednoznačnému závěru, že v dané věci jde o zcela zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, jelikož je zřejmé, že se žalobce znovu domáhá nároku na vydání bezdůvodného obohacení, s nímž neuspěl již v řízení vedeném (u téhož soudu) pod sp. zn. 5 C 204/2004 proti společnosti Agrostroj Pelhřimov a.s., tentokrát proti státu, jehož pasivní legitimace k vydání bezdůvodného obohacení je ovšem zcela jasně vyloučena. Dovolací soud vycházeje z nezpochybňovaných závěrů odvolacího soudu proto dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení žalobci zástupce z řad advokátů.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, a to přesto, že k tomu byl vyzván (viz usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 6. 9. 2016, č. j. 3 C 5/2011-180), Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto usnesením řízení nekončí (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2016
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu