ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.5298.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 5298/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobců a) J. K. , P. b) S. K. , P., c) S. P. , P., všech zastoupených JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalovanému BRUDRA s. r. o. , se sídlem v Praze 4-Michli, Jemnická 312/17, IČ 481 10 841, zastoupenému JUDr. Jaromírem Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Národní obrany 16, o zaplacení částky 642.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 134/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2016, č. j. 72 Co 268/2016-66, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2016, č. j. 72 Co 268/2016-66, kterým bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 5. 2016, č. j. 15 C 134/2015-49 (jímž bylo rozhodnuto, že řízení se přerušuje do pravomocného skončení řízení o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2015, č. j. 25 Co 343/2014-230), tak, že řízení se nepřerušuje, neboť za situace, kdy mezi účastníky panuje spor pouze o výši bezdůvodného obohacení žalovaného za užívání žalobci spoluvlastněných pozemků bez právního důvodu za období od 1. 10. 2013 do 30. 9. 2015, nelze mít za to, že v namítaném dovolacím řízení, jehož předmětem je přezkum správnosti rozhodnutí o výši obdobného nároku dalšího ze spoluvlastníků předmětných pozemků za naprosto jiné období (od 1. 1. 2008 do 30. 7. 2011), je, popř. bude řešena otázka, která může mít reálný význam také pro rozhodnutí této věci, Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1, ve spojení s ustanovení §243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle ustanovení §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2016
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu