ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.714.2016.1
28 Cdo 714, 715/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobkyně M. K. , O.-H., proti žalovanému K. M. , O., vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 117 C 43/2013, o 5.988,- Kč s příslušenstvím, o dovoláních žalobkyně proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2014, č. j. 57 Co 553/2014-108, a č. j. 57 Co 554/2014-111, a proti usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. června 2014, č. j. 117 C 43/2013-40, a ze dne 2. července 2014, č. j. 117 C 43/2013-75, takto:
I. Dovolací řízení se zastavují.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacích řízení.
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 11. 2014, č. j. 57 Co 553/2014-108, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. června 2014, č. j. 117 C 43/2013-40, kterým soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl (výrok II.). Ztotožnil se s jeho skutkovými zjištěními, z nich vyplývá, že žalobkyně neuvedla údaje o svých majetkových poměrech úplně a pravdivě, když bylo prokázáno, že „načerno“ podniká v oblasti insolvenčního poradenství, že je výlučným vlastníkem nemovitostí (pozemku a rodinného domu) v k.ú. K. ve S., který neužívá k bydlení, nýbrž jej pronajímá V. K. jako administrativní sídlo jeho firmy, a že V. K. „dal“ žalobkyni svůj účet vedený u České spořitelny, a.s., s tím, nechť si na něj „nechá posílat peníze“, a zřídil jí k němu dispoziční právo, nežádal o výpisy z účtu ani o informace od žalobkyně o pohybech na něm, neboť jeho vlastní peníze mu chodí na jeho další účet vedený u Fio banky, a existuje tak důvodná pochybnost, že žalobkyně má další majetek a příjmy, které soudu „přes poučení“ nepřiznala. Tato skutková zjištění žalobkyně v odvolání nikterak nezpochybnila, jen opakovaně uvedla, že je pouze příjemkyní částečného invalidního důchodu. Uzavřel, že za těchto okolností nelze žalobkyni přiznat osvobození od soudních poplatků, neboť ta byla povinna úplně a pravdivě vylíčit své majetkové poměry, a ztotožnil se tak se závěrem okresního soudu, že u žalobkyně nejsou splněny podmínky ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř.
Usnesením ze dne 27. 11. 2014, č. j. 57 Co 554/2014-111, Krajský soud v Ostravě dále potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. července 2014, č. j. 117 C 43/2013-75, kterým soud prvního stupně „řízení o žádosti ze dne 27. 6. 2014 o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů žalobkyni“ s odkazem na ustanovení §103 a 83 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil [neboť v řízení „již bylo pravomocně rozhodnuto o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 6. 2014, č. j. 117 C 43/2013-40, když bylo vycházeno z týchž poměrů žalobkyně, které jsou žalobkyní opětovně uváděny v podání z 26. 6. 2014“ (pozn. NS - správně 27. 6. 2014); v opětovné žádosti totiž žalobkyně uplatnila shodná tvrzení o svých majetkových, rodinných a osobních poměrech, jimiž se soud zabýval již v uvedeném rozhodnutí]. Poukázal na ustanovení §83 odst. 1 o. s. ř., podle nějž zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Konstatoval, že okresní soud správně zjistil, že žalobkyně v další žádosti uvedla totožná tvrzení o majetkových poměrech, kterými se okresní soud zabýval již v předchozím usnesení ze dne 6. 6. 2014, č. j. 117 C 43/2013-40, že v odvolání žádné nové skutečnosti neuvedla, a že tedy okresní soud postupoval správně, pokud řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil pro překážku věci zahájené ve smyslu §83 odst. 1 o. s. ř.
Proti oběma usnesením krajského soudu i oběma usnesením okresního soudu podala žalobkyně dovolání, v němž opětovně požádala o osvobození od soudních poplatků z dovolání a o ustanovení advokáta pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovoláních rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zák. č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zák. č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatelka není povinna uhradit soudní poplatky z podaných dovolání proti rozhodnutím krajského soudu, ve spojení s usneseními soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení o žalobě, resp. o zastavení řízení o její opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jejích návrzích na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovoláních proti uvedeným usnesením odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V daném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolatelce v těchto dovolacích řízeních ustanoven zástupce z řad advokátů. V řízení před soudy nižších stupňů bylo spolehlivě prokázáno, že poměry dovolatelky neodůvodňují osvobození od soudních poplatků. Dovolací soud se při posuzování otázky oprávněnosti žádostí dovolatelky o ustanovení zástupce pro dovolací řízení plně ztotožňuje s odůvodněními usnesení odvolacího soudu, zejména v tom, že otázka přezkumu poměrů dovolatelky byla v tomto řízení již řešena a že dovolatelka účelově líčí svoje poměry jako neutěšené, přičemž uvádí zavádějící a neúplné údaje. Není možno dospět k závěru, že by dovolatelka byla nemajetnou osobou odkázanou pouze na příjem z částečného invalidního důchodu, mj. proto, že vlastní nemovitosti, jež nelze pokládat za nezbytné pro uspokojení její bytové potřeby, které navíc pronajímá. Již z těchto okolností plyne závěr, že majetkové poměry dovolatelky neodůvodňují osvobození od soudních poplatků, a to ani částečné. Nejsou-li v případě dovolatelky splněny předpoklady pro její osvobození od soudních poplatků, nelze jí ani ustanovit zástupce pro dovolací řízení.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolatelce advokáta pro řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jejích dovoláních zastavil. Řízení o dovoláních žalobkyně proti usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2014, č. j. 117 C 43/2013-40, a ze dne 2. 7. 2014, č. j. 117 C 43/2013-75, byla zastavena podle ustanovení §243b a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. z důvodu nedostatku funkční příslušnosti Nejvyššího soudu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu