ECLI:CZ:NS:2016:28.ND.19.2016.1
sp. zn. 28 Nd 19/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně Coal Mill a.s. , IČ 27779726, se sídlem v Dětmarovicích č. p. 1300, zastoupené JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Seifertova 823/9, proti žalované VST Engineering, spol. s r.o. , IČ 25264087, se sídlem v Pardubicích – Semtíně 79, zastoupené JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Bratranců Veverkových 396, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované UNIQA pojišťovna, a.s. , IČ 49240480, se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, o zaplacení částky 15.085.500 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 232/2015, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 232/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Karviné.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala u Okresního soudu v Ostravě návrh na zahájení řízení, jímž se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky, jako náhrady škody, která jí byla žalovanou způsobena nesplněním povinností vyplývajících ze smlouvy o dílo a smlouvy o servisu mezi účastnicemi uzavřených. Volbu Okresního soudu v Ostravě zdůvodňovala odkazem na §87 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť jej považovala za soud, v jehož obvodu působnosti ke vzniku škody došlo.
Okresní soud v Ostravě shledal, že je ve věci místně nepříslušným, neboť k události, od níž žalobkyně tento jeho atribut odvozuje, došlo v obvodu působnosti Okresního soudu v Karviné. Jako místně příslušnému ve smyslu §87 písm. b) o. s. ř. mu tedy věc se souhlasem žalobkyně postoupil usnesením ze dne 11. 6. 2014, č. j. 118 C 60/2014-15. Okresní soud v Karviné se však s takovým postupem neztotožnil a dne 10. 12. 2014 předložil věc k rozhodnutí o nesouhlasu s jejím postoupením Krajskému soudu v Ostravě, jenž jeho mínění v usnesení ze dne 29. 12. 2014, č. j. 15 Nc 35/2014-46, přitakal a nesouhlas shledal důvodným. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2015, č. j. 118 C 60/2014-51, byla proto věc znovu postoupena, tentokráte však Okresnímu soudu v Pardubicích jakožto místně příslušnému podle §84 a §85 odst. 3 o. s. ř., neboť v jeho obvodu působnosti se nachází sídlo žalované. Okresní soud v Ostravě přitom uvedl, že počátečním chybným určením místně příslušného soudu žalobkyně vyčerpala svou možnost volby ve smyslu §87 o. s. ř., pročež je k projednání věci jediným místně příslušným soudem Okresní soud v Pardubicích.
Okresní soud v Pardubicích poté věc dne 18. 1. 2016 předložil Nejvyššímu soudu s návrhem, aby byla přikázána zpět Okresnímu soudu v Karviné, a to z důvodu vhodnosti dle §12 odst. 2 o. s. ř. Vědom si své místní příslušnosti podle §84 a §85 odst. 3 o. s. ř. vyzdvihl, že řízení se vztahuje ke škodní události, jež měla nastat v provozovně žalobkyně v obci D., tedy v obvodu působnosti Okresního soudu v Karviné. S uvedeným návrhem žalobkyně souhlasila, avšak žalovaná, stejně jako vedlejší účastnice nikoli.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Dle ustanovení §12 odst. 3, věty první, o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. pak mají účastníci právo se k uvedenému postupu vyjádřit, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který má být věc přikázána.
Nejvyšší soud jako nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a tomu, jemuž má být věc přikázána, návrh projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k přikázání věci jinému soudu.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Při vědomí významu zásady vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jako garance nezávislosti soudní moci, je přitom třeba podmínky přikázání věci jinému soudu vykládat restriktivně (srovnej mimo jiné usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 563/15). Pakliže účastník řízení nesouhlasí s návrhem na přikázání věci jinému soudu, je povinností soudu uvážit, zda v předmětné věci existují natolik zásadní důvody, aby jimi mohl být ospravedlněn průlom do zmíněného ústavního principu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 2853/07).
V daném případě však nelze usuzovat na splnění podmínek pro takový mimořádný postup. Okresní soud v Pardubicích ve svém návrhu neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že by snad přikázání věci k projednání Okresnímu soudu v Karviné vedlo k hospodárnějšímu či rychlejšímu a po skutkové stránce spolehlivějšímu posouzení případu. Samotný fakt, že ke vzniku škody, jejíž náhrady se žalobkyně ve sporu domáhá, mělo dojít v obvodu působnosti navrhovaného soudu, bez uvedení jiných přesnějších důvodů nemůže prolomení výše zmíněného ústavního principu opodstatňovat. Ze spisu se rovněž podává, že jako důkazy byly žalobkyní navrženy především znalecké posudky a jiné listiny, jejichž provedení není podmíněno bezprostředním kontaktem s místem škodní události, pročež může být realizováno i okresním soudem svým sídlem vzdálenějším. Nastane-li pak v průběhu projednávání věci situace, za níž bude nutné provést dokazování v obvodu Okresního soudu v Karviné, nic nebrání tomu, aby se tak stalo prostřednictvím dožádaného soudu (§39 a §122 odst. 2 o. s. ř.). Nadto nemůže být opomenut nesouhlas ze strany žalované i vedlejší účastnice.
Mimo uvedené nelze přehlédnout, že v předmětném řízení byly splněny podmínky pro výběr soudu ve smyslu §87 písm. b) o. s. ř., avšak daná možnost nebyla žalobkyní náležitě využita, neboť ta podala návrh na zahájení řízení u místně nepříslušného Okresního soudu v Ostravě. V této souvislosti je nutné odkázat na soudní judikaturu, dle níž, nevyužije-li žalobce své právo zvolit soud, jehož místní příslušnost je daná na výběr podle §87 o. s. ř., tím, že podá žalobu u soudu místně zcela nepříslušného, řídí se místní příslušnost pouze obecným soudem žalovaného (srovnej například usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. 5 Cmo 47/2003). Oprávnění žalobce zvolit si soud se tak považuje za vyčerpané. Návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti dle §12 odst. 2 o. s. ř. v této fázi řízení však nelze obcházet nemožnost uplatnění místní příslušnosti na výběr dané, pakliže nebudou existovat nové konkrétní okolnosti, jež vhodnost přikázání věci odůvodňují (srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 7 Nd 11/2000).
Nejvyšší soud tedy s ohledem na předestřené důvody návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Karviné podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 11. 2016
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu