ECLI:CZ:NS:2016:28.ND.21.2016.1
sp. zn. 28 Nd 21/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně ALTEA EUROPE spol. s r.o., IČO: 276 59 577, se sídlem v Praze 1, U Lužického Semináře 114/46, proti žalovaným: 1) J. F., 2) K. F., oběma bytem a 3) att firm s.r.o., IČO: 284 95 144, se sídlem v Praze 8, Kyselova 1185/2, o zaplacení částky 48.000,- Kč s příslušenstvím , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 62/2015, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 62/2015, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Žalobkyně se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, podaného u Městského soudu v Praze, domáhá, aby bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 48.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím.
Městský soud v Praze – po té, co bylo rozhodnuto o místní příslušnosti soudu (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2015, č. j. 55 Cm 62/2015-68, změněné usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. srpna 2015, č. j. 5 Cmo 286/2015-102), předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti, dle §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Žalobkyně a žalovaná ad 3) s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně nesouhlasí, zatímco žalovaní ad 1) a 2) vyjadřují opačné procesní stanovisko.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům (srov. §12 odst. 3 věty první o. s. ř.), posoudil návrh předkládajícího soudu a shledal, že důvody k přikázání věci jinému soudu dány nejsou.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
O takový případ, odůvodňující přikázání věci jinému soudu, v posuzované věci nejde. Přikázáním věci Krajskému soudu v Brně, jenž má – dle názoru soudkyně pověřené projednání a rozhodnutím věci – se směnkami společnosti IFP Institut Finančního Poradenství, a.s. v likvidaci (mezi něž patří i směnka, která je předmětem shora identifikovaného řízení) „bohatší a podrobnější zkušenosti“ a v jehož obvodu je bydliště žalovaných ad 1/ a 2/ (zatímco sídlo žalobce a žalované ad 3/, kteří s přikázání věci jinému soudu nesouhlasí, je v obvodu místně příslušného soudu), nemůže být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci. Ze spisu se přitom prozatím nepodává ani ten závěr (předkládajícím soudem prezentovaný), že většina důkazních prostředků nachází se právě v obvodu soudu, jemuž se věc navrhuje k přikázání.
Ačkoliv další okolnosti, jimiž byl odůvodněn návrh Městského soudu v Praze, jsou srozumitelné z pohledu možného účelového postupu účastníků řízení (žalobkyně a žalované ad. 3/), nejde o skutečnosti relevantní pro úvahu soudu o přikázání věci jinému soudu, k rozhodnutí o delegaci vhodné podle §12 odst. 2 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2012, sp. zn. 21 Nd 299/2012, uveřejněné pod číslem 13/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proto Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci jinému soudu (vzešlému z iniciativy Městského soudu v Praze) nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. února 2016
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu