ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.1931.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 1931/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci navrhovatelů a) Ing. J. K. , a b) M. K. , za účasti Okresního stavebního bytového družstva Česká Lípa , se sídlem v České Lípě, Barvířská 738, PSČ 470 01, identifikační číslo osoby 00005622, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 156/2008, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2013, č. j. 7 Cmo 156/2013-179, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 19. února 2013, č. j. 38 Cm 156/2008-163, zamítl žádost navrhovatelky b) o ustanovení zástupce z řad advokátů ze dne 21. listopadu 2012.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky b) potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podali oba navrhovatelé 24. června 2013 blanketní dovolání, aniž byli zastoupeni advokátem nebo notářem v souladu s požadavkem §241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 27. června 2013, č. j. 38 Cm 156/2008-197, vyzval dovolatelku, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení doložila soudu plnou moc udělenou advokátu či notáři pro zastupování v dovolacím řízení, nebo aby doložila, že má právnické vzdělání ona sama nebo její zástupce navrhovatel a). Uvedené rozhodnutí bylo navrhovatelce b) doručeno 2. července 2013.
Dovolatelka v reakci na výzvu soudu prvního stupně požádala přípisy z 11. července 2013 a (zřejmě i) z 12. července 2015 o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 3. září 2015, č. j. 38 Cm 156/2008-275, řízení o žádostech dovolatelky o ustanovení zástupce pro dovolací řízení ze dne 11. července 2013 a ze dne 12. července 2015 zastavil s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 99/2013“), neboť o předchozích žádostech dovolatelky o ustanovení zástupce bylo již pravomocně rozhodnuto a dovolatelka neprokázala změnu svých poměrů. Uvedené rozhodnutí napadli oba navrhovatelé odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. března 2016, č. j. 14 Cmo 31/2016-294, jež nabylo právní moci 11. dubna 2016, odmítl pro vady, resp. ve vztahu k navrhovateli a) pro subjektivní nepřípustnost.
Poté byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
V usnesení ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněném pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.).
Uvedený závěr, přijatý v poměrech rozhodování o žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení ve věci samé, se plně prosadí i v případě rozhodování o žádosti o ustanovení zástupce pro dovolání proti rozhodnutí o neustanovení zástupce.
Z R 99/2013 se pak podává závěr, podle něhož v případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (§159a a §167 odst. 2 o. s. ř.). Uvedený závěr platí obdobně i pro dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce, jelikož soud může zástupce ustanovit jen tomu účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§30 o. s. ř.).
Jelikož dovolatelé nedostatek povinného zastoupení v dovolacím řízení ani k výzvě soudu prvního stupně, ani později neodstranili, přičemž předchozí žádost dovolatelky o ustanovení zástupce ze dne 21. prosince 2010 byla již dříve pravomocně zamítnuta (usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. ledna 2011, č. j. 38 Cm 156/2008-118, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. dubna 2011, č. j. 14 Cmo 165/2011-127, jež nabyla právní moci 26. dubna 2011), a dovolatelé soudu nikdy nedoložili žádné nové skutečnosti svědčící o změně jejich osobních a majetkových poměrů (v podrobnostech viz R 99/2013), předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání podle §159a, §167 odst. 2, §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2016
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu