ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2076.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 2076/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce CAMPUS CAFE s. r. o. "v likvidaci", se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Hlubinská 1378/36, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 28573196, proti žalovaným 1) J. H., 2) D. K., a 3) R. Š., o zaplacení 824.045,82 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 35/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. července 2013, č. j. 5 Cmo 243/2013-35, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. dubna 2013, č. j. 24 Cm 35/2013-23, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovoláním otevřenou otázku předpokladů pro osvobození dovolatele od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř. posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se (mimo jiné) podává, že účastník řízení, který žádá o osvobození od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti; neučiní-li tak, nelze uzavřít, že jeho poměry odůvodňují byť jen částečné osvobození od soudních poplatků (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 1199/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 301/2016, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16).
Namítá-li dovolatel (zastoupený likvidátorkou), že je „ve stavu faktického úpadku“ a že každé osobě, která je v úpadku, by mělo být přiznáno osvobození od soudních poplatků, přehlíží jak §98 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), tak i §11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu