ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2194.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 2194/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, proti žalovaným 1) AUTOVINOŘ s. r. o. v likvidaci , se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 1019, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 27173658, 2) Mgr. O. K. , zastoupenému Mgr. Markem Nemethem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, PSČ 110 00 a 3) J. E. , o žalobě druhého žalovaného na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 70/2010, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. ledna 2015, č. j. 8 Cmo 96/2014-172, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání druhého žalovaného potvrdil usnesení ze dne 13. ledna 2014, č. j. 50 Cm 70/2010-144, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu druhého žalovaného na obnovu řízení vedeného u označeného soudu pod sp. zn. 50 Cm 70/2010.
Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání v této věci nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zabýval se Nejvyšší soud tím, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř. (ve spojení s omezením dle §238 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby druhého žalovaného na obnovu řízení, je sice usnesením, kterým se odvolací řízení končí, v dovoláním napadeném rozsahu však bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [v řízení, jehož obnovy se druhý žalovaný domáhal, byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2010, č. j. 50 Cm 70/2010-39, sice ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 20. dubna 2010, č. j. 50 Cm 70/2010-15, kterým Městský soud v Praze uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 536.686 Kč, druhý žalovaný však v podaném dovolání zpochybňuje správnost napadeného rozhodnutí jen co do částky 36.686 Kč, když jen v rozsahu této částky by měly skutečnosti, v nichž druhý žalovaný spatřuje důvod obnovy, přivodit pro dovolatele příznivější rozhodnutí ve věci].
Současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, o pracovněprávní vztah nebo o věc uvedenou v §120 odst. 2 o. s. ř.).
K tomu, že úprava obsažená v ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se uplatní i v případě dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000 Kč, srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014, ze dne 25. února 2015, sp. zn. 33 Cdo 103/2015, a ze dne 30. července 2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015.
Nejvyšší soud proto dovolání druhého žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako objektivně nepřípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalobkyni žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu