ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2379.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 2379/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci navrhovatelky J. K. , za účasti Bytového družstva Vodova 41 , se sídlem v Brně, Vodova 41, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 26310562, zastoupeného JUDr. Robertem Follem, MBA, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 1023/63c, PSČ 602 00, o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení člena z družstva za neplatné, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 46/2003, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. dubna 2014, č. j. 8 Cmo 58/2014-595, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. dubna 2014, č. j. 8 Cmo 58/2014-595, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 2. dubna 2013, č. j. 8 Cmo 58/2008-499, Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky a družstva zrušil výrok II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. září 2007, č. j. 9 Cm 46/2003-187, řízení zastavil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení (druhý výrok).
Jde přitom již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci, když v pořadí druhé usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. března 2011, č. j. 8 Cmo 58/2008-386, zrušil Nejvyšší soud [co do výroku kterým odvolací soud zrušil výrok II. napadeného usnesení soudu prvního stupně a zastavil řízení o prohlášení neplatnosti rozhodnutí členské schůze družstva konané dne 8. dubna 2004, jímž byla L. Š. (právní předchůdkyně navrhovatelky) vyloučena z družstva] k dovolání navrhovatelky usnesením ze dne 13. prosince 2012, č. j. 29 Cdo 4506/2011-473 (jež je veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách), a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dne 6. června 2013 požádala navrhovatelka soud prvního stupně „o ustanovení bezplatného právního zástupce pro sepsání dovolání“ a „zastupování u soudu v Olomouci“.
Usnesením ze dne 11. prosince 2013, č. j. 9 Cm 46/2003-563, Krajský soud v Brně nevyhověl žádosti navrhovatelky o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a pro zastupování u Vrchního soudu v Olomouci, neboť v jejím případě neshledal předpoklady osvobození od soudních poplatků (srov. §30 odst. 2 a §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; (dále jen „o. s. ř.“).
Ve výroku označeným usnesením odvolací soud k odvolání navrhovatelky rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, přitakávaje jeho závěru o nesplnění předpokladů osvobození od soudních poplatků navrhovatelkou, když tato nepředložila soudu prvního stupně veškeré doklady prokazující její tvrzení obsažená v prohlášení o majetkových poměrech.
Proti usnesením odvolacího soudu podala navrhovatelka dne 21. července 2014 dovolání, aniž byla zastoupena advokátem.
Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. dubna 2014, č. j. 8 Cmo 58/2014-595, předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s §243f odst. 2, ve spojení s §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
V usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněném pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 78/2015“), Nejvyšší soud - mimo jiné - konstatoval, že dospěje-li (Nejvyšší soud) jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.).
V projednávané věci dospěl předseda senátu Nejvyššího soudu k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby dovolatelce byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, když dovolatelka uplatňuje dovoláním své právo zřejmě bezúspěšně (srov. §138 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.), resp. zřejmě bezúspěšně uplatňuje mimořádný opravný prostředek.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 67/2014“)].
Usnesení odvolacího soudu dovolatelka napadá s cílem odstranit nedostatek povinného zastoupení v řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. dubna 2013, č. j. 8 Cmo 58/2008-499 (srov. §241 o. s. ř.).
K odstranění nedostatku povinného zastoupení v řízení o dovolání proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu vyzval soud prvního stupně dovolatelku usnesením ze dne 25. července 2014, č. j. 9 Cm 45/2003-610, a následně (po zaplacení soudního poplatku za podání dovolání dovolatelkou na č. l. 696 a 723) usnesením ze dne 15. dubna 2016, č. j. 9 Cm 46/2003-735. Podáním ze dne 24. srpna 2014 (č. l. 612) dovolatelka zopakovala svá předchozí tvrzení o vlastních majetkových poměrech a opětovně požádala o ustanovení zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů.
S přihlédnutím k závěrům formulovaným v R 67/2014 a za situace, kdy dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. dubna 2013, č. j. 8 Cmo 58/2008-499, Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. června 2016, č. j. 29 Cdo 2983/2016-749, odmítl jako opožděné, je bezúspěšnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu zřejmá, takže je zbytečné vynakládat prostředky státu na to, aby při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva bylo zajištěno povinné zastoupení dovolatelky (lhostejno, zda nemajetné) - k tomu srov. důvody R 78/2015.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2016
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu