ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.247.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 247/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně KOVOS CZ, s. r. o., se sídlem v Chrudimi, Václavská 274, PSČ 537 01, identifikační číslo osoby 25 28 70 01, zastoupené JUDr. Janou Staňkovou, advokátkou, se sídlem v Chrudimi I, Štěpánkova 83, PSČ 537 01, proti žalovanému M. M. , zastoupenému opatrovníkem městem Chrudim, se sídlem v Chrudimi, Resselovo náměstí 77, o zaplacení částky 50.000,- Kč a 5.000,- Kč s postižními právy ze směnek, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 52 Cm 351/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 2015, č. j. 12 Cmo 25/2015-218, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Směnečným platebním rozkazem ze dne 17. ledna 2013, č. j. 52 Cm 351/2012-13, uložil Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 50.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2011 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 2.500,- Kč.
Směnečným platebním rozkazem ze dne 17. ledna 2013, č. j. 52 Cm 352/2012-13, uložil Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 5.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2013 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč.
Rozsudkem ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 52 Cm 351/2012-180, Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích shora označené směnečné platební rozkazy zrušil (první a druhý výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů námitkového řízení (třetí výrok).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 8. září 2015, č. j. 12 Cmo 25/2015-218, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), polemizujíc s právním posouzením věci odvolacím soudem, podle něhož žalovaný při podpisu směnek nebyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen posoudit význam a důsledky podpisu směnek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné [§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.] odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovoláním napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o nárocích žalobkyně, majících samostatný skutkový základ, na peněžité plnění (ze směnek) nepřevyšující 50.000,- Kč.
K potřebě posoudit přípustnost dovolání ohledně každého ze samostatných nároků zvlášť srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. září 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2000, pod číslem 55, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2005, sp. zn. 25 Cdo 1097/2004 nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. června 2008, sp. zn. 25 Cdo 3117/2006; 25 Cdo 2432/2008, uveřejněného pod číslem 66/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Ve sporech o zaplacení směnek srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 913/2012.
Přípustnost dovolání přitom nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001 a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. února 2016
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu