ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.250.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 250/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Mgr. D. K., proti žalovaným 1) Ing. J. Š., zastoupenému Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pobočná 1395/1, PSČ 141 00, 2) R. Š., a 3) SC Servis, s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Soběslavská 48, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 46709088, o určení práva k obchodnímu podílu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 184/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2012, č. j. 21 Cm 184/2004-511, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. května 2012, č. j. 14 Cmo 168/2012-522, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2012, č. j. 21 Cm 184/2004-511, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. května 2012, č. j. 14 Cmo 168/2012-522, se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. února 2012, č. j. 21 Cm 184/2004-511, zastavil řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2009, č. j. 14 Cmo 125/2008-215, podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání (výrok I.), a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání žalobkyně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně dovolání, jež bylo Nejvyššímu soudu předloženo dne 20. ledna 2016.
Řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, spočívající v nedostatku funkční příslušnosti soudu k projednání „dovolání“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, a ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné, aniž posuzoval splnění podmínky povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§241, §241b odst. 2 o. s. ř.). Učinil tak proto, že dovoláním – jakožto mimořádným opravným prostředkem – lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon (§236 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, nezakládá žádné ustanovení občanského soudního řádu v rozhodném znění (srov. §237 až 239 o. s. ř.).
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu