ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2532.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 2532/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v konkursní věci dlužníka JUDr. V. B. , o návrhu věřitelů a/ ARTA REAL, k. s. , se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 26174545, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph. D., LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, b/ GR - CHEMIE spol. s r. o. , se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 49098705, zastoupeného JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, PSČ 415 01, c/ AVERSEN ENTERPRISES LIMITED , se sídlem v Larnace, Simis 12, Kiti, P. C. 7550, Kyperská republika, registrační číslo 107986, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph. D., LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, a d/ ČEPRO, a. s. , se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Dělnická 213/12, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 60193531, zastoupeného JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, o záloze na náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 43 K 1001/2006, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem , se sídlem v Ústí nad Labem, Palác Zdar, Dlouhá 1, PSČ 400 85, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. února 2016, č. j. 2 Ko 1/2016-1327, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 23. října 2015, č. j. 43 K 1001/2006-1263, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „konkursní soud“) návrh dlužníka datovaný 10. května 2015 na vydání předběžného opatření, jímž by bylo uloženo konkursním navrhovatelům složit zálohu ve výši 35 miliónů Kč na náhradu újmy způsobeném nedůvodným konkursním návrhem.
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. února 2016, č. j. 2 Ko 1/2016-1327, potvrdil usnesení konkursního soudu v tom znění, že se zamítá návrh dlužníka ze dne 10. května 2015, aby konkursním navrhovatelům a/ až c/ bylo uloženo složit zálohu na náhradu škody způsobené nedůvodným konkursním návrhem. Odvolací soud vyšel při jiné formulaci výroku z toho, že podaný návrh není návrhem na nařízení předběžného opatření.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání.
Dovolání není objektivně přípustné (srov. i přiléhavé poučení odvolacího soudu v napadeném usnesení). Nejde (totiž) o žádný z případů popsaných v ustanoveních §237 až §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Tomu, aby přípustnost dovolání byla založena podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., brání skutečnost, že usnesení konkursního soudu (ani usnesení odvolacího soudu je potvrzující) není usnesením „ve věci samé“ (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu