ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2751.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 2751/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky M. K. , zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, PSČ 710 00, za účasti Bytového družstva Horní 1427 , se sídlem v Ostravě, Horní 1427/60, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 25388908, zastoupeného JUDr. Martinem Skybou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, PSČ 702 00, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 51/2009, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. března 2011, č. j. 5 Cmo 286/2010-184, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. června 2010, č. j. 26 Cm 51/2009-47, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. června 2010, č. j. 26 Cm 51/2009-47, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. března 2011, č. j. 5 Cmo 286/2010-184, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. června 2010, č. j. 26 Cm 51/2009-47, zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je členkou Bytového družstva Horní 1427 (dále jen „družstvo“), „a to na základě smlouvy o bezúplatném převodu práv a povinností spojených s členstvím v Bytovém družstvu Horní 1427“, uzavřené 10. února 2008, (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), ve výroku II. o nákladech řízení pak usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka dovolání.
Řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, a ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání navrhovatelky proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku zásadního právního významu.
Z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130).
Namítá-li dovolatelka, že závěr odvolacího soudu, podle něhož byla z družstva vyloučena již v roce 2001, nemá oporu v provedených důkazech a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávně zjištěném skutkovém stavu, uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v §241a odst. 3 o. s. ř., který však u dovolání, jež může být přípustné toliko podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemá k dispozici a k jehož přezkoumání nelze dovolání připustit.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu (zcela obecně), že „nepřistoupil k řádnému provádění důkazů“, poukazuje na domnělou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jež však nezahrnuje otázku zásadního právního významu, a přípustnost dovolání jejím prostřednictvím proto založit nelze.
Dovolání tak podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné; podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
K doplnění dovolání podáním ze dne 8. července 2016 Nejvyšší soud z důvodu jeho opožděnosti přihlédnout nemohl (lhůta k podání dovolání dovolatelce uplynula 7. července 2011 – viz §241b odst. 3 o. s. ř.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto, družstvu však podle obsahu spisu v dovolacím řízené žádné náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2016
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu