ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2876.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 2876/2016-85
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Bc. P. Č. , proti žalovaným 1) KRYSTAL BESET, s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Holečkova 789/49, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25 25 68 23, 2) Ing. Z. K., zastoupenému JUDr. Kamilem Novým, advokátem, se sídlem v Praze 5, U Santošky 955/22, PSČ 150 00 a 3) J. D. , zastoupenému Mgr. Adamem Bezděkem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 263/2014, o dovolání třetího žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2016, č. j. 5 Cmo 316/2015-57, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 26. září 2014 [doručenou Městskému soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) dne 29. září 2014] se původní žalobkyně (Československá obchodní banka, a. s.) domáhala, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně částku 2.712.563,15 Kč s 6% úrokem z částky 2.728.268,72 Kč od 12. dubna 2014 do 9. června 2014, z částky 2.716.445,60 Kč od 10. června 2014 do 10. srpna 2014, z částky 2.712.563,15 Kč od 11. srpna 2014 do zaplacení, odměnu ve výši 1/3 % směnečného peníze ve výši 9.094,- Kč a náklady řízení.
Usnesením ze dne 31. října 2014, č. j. 7 Cm 263/2014-14, soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení §109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a na ustanovení §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) − řízení ve vztahu mezi původní žalobkyní a první žalovanou zastavil.
Směnečným platebním rozkazem ze dne 11. února 2015, č. j. 7 Cm 263/2014-19, uložil soud prvního stupně „žalovanému“, aby „zaplatili žalobci společně a nerozdílně“ směnečný peníz ve výši 2.712.563,15 Kč s 6% úrokem (specifikovaným výše), směnečnou odměnu ve výši 9.094,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 136.083,- Kč.
Usnesením ze dne 13. května 2015, č. j. 7 Cm 263/2014-27, soud prvního stupně s odkazem na ustanovení §164 o. s. ř. směnečný platební rozkaz opravil ve výroku tak, že se namísto nesprávně uvedeného slova „žalovanému“ uvádí správné slovo „žalovaným 2) a 3)“, namísto nesprávně uvedeného slova „podal“ se uvádí správné slovo „podali“, namísto nesprávně uvedeného slova „žalovaný“ se uvádějí slova „žalovaní“ a namísto nesprávně uvedeného slova „namítá“ se uvádí správně slovo „namítají“. Současně účastníky řízení poučil o tom, že od právní moci opravného usnesení běží nová patnáctidenní lhůta k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a nová patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti výroku o nákladech řízení.
Dále soud prvního stupně usnesením ze dne 26. června 2015, č. j. 7 Cm 263/2014-49, připustil, aby do řízení namísto (původní) žalobkyně vstoupil Bc. P. Č.
Vrchní soud v Praze k odvolání třetího žalovaného usnesením ze dne 19. ledna 2016, č. j. 5 Cmo 316/2015-57, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (ze dne 13. května 2015).
Proti usnesení odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 o. s. ř., namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně ruší.
Dovolatel snáší argumenty ve prospěch názoru, že v poměrech dané věci nelze postupem podle ustanovení §164 o. s. ř. opravit výrok směnečného platebního rozkazu způsobem obsaženým ve výroku usnesení soudu prvního stupně a akceptovaným odvolacím soudem. Potud poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu konkretizovanou v dovolání.
Dovolání třetího žalovaného Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Učinil tak proto, že v obecné rovině usnesení odvolacího soudu odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem např. v usnesení ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 700/2001, uveřejněném pod číslem 49/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. To platí především o té části opravy výroku směnečného platebního rozkazu, kterou byl odstraněn rozpor mezi žalobním petitem a původním zněním výroku směnečného platebního rozkazu (viz pluralita žalovaných).
Pochybnosti vztahující se k první žalované, plynoucí z toho, že usnesením ze dne 31. října 2014 soud prvního stupně řízení ve vztahu k této žalované zastavil, následně v původním výroku směnečného platebního rozkazu uvedl, že ukládá „žalovanému“, aby „zaplatili společně a nerozdílně“, přičemž v záhlaví označil všechny tři žalované, a nakonec tento výrok opravil tak, že povinnost k plnění se ukládá (jen) druhému a třetímu žalovanému, se postavení dovolatele v řízení nedotýkají (žalovaní mají postavení samostatných společníků, byť za zaplacení směnky „odpovídají“ společně a nerozdílně).
O tom, že dovolatelem zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu řešila otázku (ne)možnosti postupu podle §164 o. s. ř. ve zcela jiných skutkových poměrech, Nejvyšší soud pochybnosti nemá.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2016
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu