ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.3123.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 3123/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatelů a) G. P., b) G. M., oběma zastoupeným Mgr. Paolou Spoladore, advokátkou, se sídlem v Praze, Myslíkova 2020/4, PSČ 120 00, za účasti společnosti ALIMENTARE a. s., se sídlem v Přerově, třída gen. Janouška 2854/2, PSČ 750 02, identifikační číslo osoby 60792817, zastoupené JUDr. Milanem Otevřelem, advokátem, se sídlem v Přerově, Mostní 227/4, PSČ 750 02, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 30 Cm 108/2014, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. dubna 2015, č. j. 8 Cmo 26/2015-176, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelé G. P. a G. M. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit společnosti ALIMENTARE a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 19. listopadu 2014, č. j. 30 Cm 108/2014-145, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ALIMENTARE a. s. (dále jen „společnost“) konané dne 27. června 2014 [výrok I.], a uložil navrhovatelům nahradit společnosti náklady řízení ve výši 12.342 Kč (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání navrhovatelů zamítl návrh na přerušení řízení (první výrok), usnesení soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a uložil navrhovatelům nahradit společnosti náklady odvolacího řízení ve výši 8.620 Kč (třetí výrok).
Odvolací soud, neshledávaje důvodným návrh na přerušení řízení do skončení řízení o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. dubna 2014, č. j. 8 Cmo 23/2014-248 (dovozuje, že není povinen řízení přerušit), přisvědčil závěru soudu prvního stupně, podle něhož byla napadená usnesení valné hromady přijata stanovami určenou většinou hlasů (4/5 všech hlasů), neboť navrhovatelé, kteří hlasovali proti přijetí napadených usnesení, disponují (oproti svému názoru) pouze 10 % všech hlasů.
Proti usnesení odvolacího soudu (a to „v celém rozsahu“) podali navrhovatelé dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. již proto, že nejde o rozhodnutí, kterým se končí odvolací řízení.
V rozsahu, v němž směřuje proti té části druhého výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a proti třetímu výroku usnesení o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné [§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je veřejnosti dále dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách dovolacího soudu).
Konečně dovolání není přípustné ani proti té části druhého výroku napadeného usnesení, v níž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Závěr, podle něhož odvolací soud mohl v projednávané věci rozhodnout, aniž by přerušil (odvolací) řízení, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2013, sp. zn. 26 Cdo 1282/2013, ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3694/2013, či ze dne 27. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 343/2014). Ostatně s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 2639/2014, jímž Nejvyšší soud (mimo jiné) zamítl dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. dubna 2014, č. j. 8 Cmo 23/2014-248, jsou námitky dovolatelů založené na výkladu §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. bezpředmětné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 14. ledna 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu