ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.4692.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 4692/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele V. F. , zastoupeného JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Rybníček 322/4, PSČ 602 00, za účasti Bytového družstva Osmec14 , se sídlem v Brně, nám. 28. října 1108/14, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 01975340, zastoupeného Mgr. Michalem Sedlářem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 222/5, PSČ 602 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 98/2015, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. června 2016, č. j. 5 Cmo 105/2016-79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel je povinen zaplatit Bytovému družstvu Osmec14 na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.117,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. února 2016, č. j. 19 Cm 98/2015-48, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva Osmec14 (dále jen „družstvo“) konané 28. dubna 2015 (dále jen „členská schůze“), kterým členská schůze „uznala za prokazatelnou škodu“ částku 7.260 Kč a uložila navrhovateli tuto částku uhradit (dále jen „první usnesení členské schůze“) [výrok I.], zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, kterým tato uložila představenstvu družstva, aby zvážilo vymáhání příslušné finanční ztráty, kterou navrhovatel družstvu svým jednáním úmyslně způsobil, soudní cestou (dále jen „druhé usnesení členské schůze“) [výrok II.], a zavázal navrhovatele zaplatit družstvu na náhradu nákladů řízení 24.684 Kč (výrok III.).
K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že rozhodl, že první usnesení členské schůze není usnesením členské schůze družstva, hledí se na něj, jako by nebylo přijato (první výrok), a zavázal navrhovatele zaplatit družstvu na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 23.595 Kč (druhý výrok) a na náhradu nákladů odvolacího řízení 9.752 Kč (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, v němž brojí proti druhému a třetímu výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení, neboť má za to, že odvolací soud měl na projednávanou věc aplikovat §142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a přiznat mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů odpovídající poměru jeho úspěchu ve věci (to však odvolací soud neučinil, maje dovolatele za v řízení zcela neúspěšného).
Družstvo ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení, jehož (dovoláním napadenými) výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč; přípustnost takového dovolání je vyloučena §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jenž dopadá i na akcesorické výroky o nákladech řízení (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle tvrzení obsažených v dovolání měl totiž dovolatel v řízení před soudem prvního stupně 50% úspěch (návrh na vyslovení neplatnosti jednoho ze dvou napadených usnesení členské schůze soud prvního stupně pravomocně zamítl). Žádnému z účastníků by tudíž nenáležela náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně. V odvolacím řízení byl dovolatel dle svých tvrzení zcela úspěšný, neboť odvolací soud rozhodl, že se na první usnesení členské schůze hledí, jako by nebylo přijato; dovolateli by tak náležela náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši 11.039,91 Kč. Odvolací soud však dovolatele zavázal zaplatit družstvu na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů celkem 33.347 Kč. Dovolatel tudíž činí předmětem dovolacího přezkumu náhradu nákladů řízení v celkové výši 44.386,91 Kč.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že s ohledem na objektivní nepřípustnost dovolání nemohl přezkoumat věcnou správnost druhého a třetího výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 15. listopadu 2016
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu