ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.4777.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 4777/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Ing. Hany Grofové , jako správkyně konkursní podstaty úpadce IDOSTAV s. r. o., identifikační číslo osoby 63992671, zastoupené Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem, se sídlem v Praze, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) V. Š., 2) Ing. J. B., CSc., a 3) Ing. P. B. , všem zastoupeným JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/2b, PSČ 182 00, o zaplacení 3.929.160,30 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 172/2006, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. července 2015, č. j. 6 Cmo 131/2015-415, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. března 2013, č. j. 37 Cm 172/2006-261, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 3.929.160,35 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku podali všichni žalovaní odvolání, a současně požádali o osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. dubna 2015, č. j. 37 Cm 172/2006-393, přiznal prvnímu žalovanému osvobození od soudních poplatků v rozsahu 65%.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání prvního žalovaného usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovolatelem otevřená otázka, zda v projednávané věci měli soudní poplatek za podané odvolání platit žalovaní společně a nerozdílně (jak dovozuje dovolatel), či zda má soudní poplatek ve výši 196.460 Kč zaplatit každý z odvolatelů, nečiní dovoláním přípustným již proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí (o osvobození od soudních poplatků) – správně – nespočívá. Ani případná akceptace názoru dovolatele by ničeho nezměnila na kriteriích, která je třeba posoudit při rozhodování o osvobození dovolatele od soudního poplatku podle §138 odst. 1 o. s. ř.
Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků pak odvolací soud (i soud prvního stupně) ve výsledku posoudily v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž soudy musí celkově zhodnotit všechny okolnosti, které vypovídají o poměrech účastníka řízení, a na jejich základě zvážit, zda je schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením); srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 99/2013“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2014, sp. zn. 26 Cdo 2341/2013.
Shora uvedená kritéria odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození dovolatele od soudních poplatků respektoval. Jakkoliv lze soudům nižších stupňů vytknout jako nesprávné a pro aplikaci §138 odst. 1 o. s. ř. právně bezcenné úvahy o povaze sporu, jež měla souviset s (údajným) podnikáním dovolatele a ten proto musel počítat s podnikatelským rizikem a možností, že bude nucen platit soudní poplatky, ve výsledku se tyto úvahy nepromítly do úsudku soudů o předpokladech pro částečné osvobození od soudních poplatků.
Lze dodat, že úplné osvobození od soudních poplatků, jehož se dovolatel domáhá, přichází v úvahu – jak ostatně plyne přímo z textu §138 odst. 1 o. s. ř. – jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Ty dovolatel soudům nižších stupňů ani dovolacímu soudu nepředestřel. Přihlédnout nelze ani k obavám dovolatele, že u něj může dojít ke změně poměrů (ztrátě zaměstnání, resp. schopnosti práci vykonávat); nastane-li taková situace, může to být důvodem pro novou žádost podle §138 odst. 1 o. s. ř. (srov. v tomto směru důvody R 99/2013).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu