ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.5565.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 5565/2015
sp. zn. 29 Cdo 878/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobce J. Š., proti žalovaným 1) Kruschandl s. r. o. „v likvidaci“ , se sídlem v Ostravě - Slezské Ostravě, Hradní 27/37, PSČ 710 00, identifikační číslo osoby 25 38 18 06, vymazané z obchodního rejstříku dne 9. října 2015, 2) R. K. , a 3) J. K. , o zaplacení částky 2.940.143,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 246/2011, o dovoláních žalobce proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 4 Cmo 328/2014-160 a ze dne 30. července 2015, č. j. 4 Cmo 192/2015-210, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlým Krajskému soudu v Ostravě dne 30. května 2011 se žalobce proti žalovaným domáhal zaplacení částky 2.940.143,- Kč, „6% úroku“, odměny ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze a nákladů řízení; podáním doručeným soudu dne 10. června 2011 požádal o osvobození od soudních poplatků.
Usnesením ze dne 10. října 2011, č. j. 3 Cm 246/2011-48, Krajský soud v Ostravě žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Přitom vyšel z toho, že:
1) Jediným příjmem žalobce je starobní důchod ve výši 11.064,- Kč. Manželka žalobce, se kterou žije ve společné domácnosti, pobírá důchod ve výši 14.080,- Kč a kromě toho je zaměstnána s průměrným měsíčním příjmem ve výši 8.000,- Kč. Žalobce a jeho manželka mají řadu dluhů u peněžních ústavů, spoří si na penzi 2 x 500,- Kč měsíčně, platí „inkaso“ 6.720,- Kč měsíčně.
2) Žalobce má ve společném jmění manželů rodinný dům a pozemky (zapsané na listu vlastnictví 4184, v k. ú. K.).
3) Manželka žalobce je jedinou společnicí ve společnosti Tropical Fish CZ, s. r. o. s vkladem ve výši 200.000,- Kč a vlastní osobní automobil (rok výroby 2004).
4) Žalobce ani na výzvu soudu nesdělil, jakým způsobem směnku, jejíž zaplacení je předmětem řízení (dále jen „sporná směnka“), nabyl a co směnka kryje“.
Žalobce tudíž neosvědčil, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 6. prosince 2011, č. j. 4 Cmo 406/2011-57 (které nabylo právní moci dne 9. ledna 2012), rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil jakožto věcně správné. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neosvědčil, že by jeho poměry byly natolik nepříznivé, aby odůvodnily osvobození od soudních poplatků. Nevyhověl-li žalobce výzvě soudu a nesdělil ekonomický důvod směnky, nepodařilo se mu prokázat nepříznivost svých poměrů. Navíc žalobce a jeho manželka splácí řadu úvěrů a půjček na věci spotřebního charakteru (např. sedačka, nábytek) a příjem jejich společné domácnosti přesahuje 33.000,- Kč; žalobce tak nelze považovat za osobu nemajetnou.
Usnesením ze dne 25. ledna 2012, č. j. 3 Cm 246/2011-66, doručeným žalobci dne 31. ledna 2012, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby zaplatil soudní poplatek za „návrh“ ve výši 118.000,- Kč, a to ve lhůtě do deseti dnů od doručení usnesení; současně ho poučil o tom, že nezaplatí-li poplatek v určené lhůtě, bude řízení zastaveno, jakož i o tom, že „může u soudu podat návrh, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků“.
Podáním ze dne 27. července 2012 žalobce opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků a současně popsal důvod vystavení sporné (zajišťovací) směnky.
Usnesením ze dne 30. ledna 2013, č. j. 3 Cm 246/2011-93, Krajský soud v Ostravě zastavil řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků pro překážku věci rozsouzené podle ustanovení §104 odst. 1 a §159a odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 4 Cmo 328/2014-160, potvrdil usnesení ze dne 30. ledna 2013, č. j. 3 Cm 246/2011-93, jímž soud prvního stupně zastavil řízení o návrhu na žalobce na osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud − odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 (uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) – uzavřel, že žalobce v novém návrhu na osvobození od soudních poplatků neuvedl nic, z čeho by bylo možné dovodit, že se jeho poměry ode dne právní moci rozhodnutí o jeho v pořadí prvém návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků změnily.
Jelikož žalobce soudní poplatek nezaplatil ani poté, co řízení o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků bylo pravomocně zastaveno, soud prvního stupně usnesením ze dne 14. ledna 2015, č. j. 3 Cm 246/2011-173, řízení podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu (ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 4 Cmo 328/2014-160) podal žalobce (blanketní) dovolání (č. l. 175), přičemž požádal „o osvobození od soudních poplatků v dovolacím řízení“ a o ustanovení zástupce.
Usnesením ze dne 29. dubna 2015, č. j. 3 Cm 246/2011-201, Krajský soud v Ostravě s odkazem na ustanovení §138 a §30 o. s. ř. žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznal (výrok I.) a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok II.). Soud prvního stupně (nad rámec předchozích zjištění) poukázal na skutečnost, že se žalobce v průběhu řízení (poté, co požádal o osvobození od soudních poplatků) stal vlastníkem dalších nemovitostí, které neuvedl v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech; proto uzavřel, že se nenachází v takové situaci, aby nebyl schopen zaplatit soudní poplatek za dovolání ve výši 2.000,- Kč. Z týchž důvodů zamítl i návrh dovolatele na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. července 2015, č. j. 4 Cmo 192/2015-210, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. dubna 2015, č. j. 3 Cm 246/2011-201, jakožto věcně správné. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož žalobce v průběhu řízení nabyl další nemovitosti a navíc z jeho odvolání vyplývá, že soudu nesdělil, že je „patrně pronajímatelem nebytových prostor a že prodal nemovitost – parcelu č. 2370/19 v K.“. Podmínky pro osvobození od soudního poplatku za dovolání a ustanovení zástupce tak žalobce nesplňuje; navíc soudní poplatek za dovolání ve výši 2.000,- Kč žalovaný podle obsahu spisu uhradil.
Soud prvního stupně následně vyzval dovolatele usnesením ze dne 21. září 2015, č. j. 3 Cm 246/2011-217, aby nedostatek povinného zastoupení odstranil ve lhůtě deseti dní od doručení usnesení s tím, že jinak „Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví“.
V reakci na tuto výzvu žalobce jednak požádal o prodloužení lhůty „ohledně zastoupení advokátem“, jednak podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu (ze dne 30. července 2015, č. j. 4 Cmo 192/2015-210), maje za to, že splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil. Současně znovu popsal své majetkové poměry, včetně důvodů, pro které koupil a prodal označené nemovitosti.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Usnesením ze dne 16. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 5565/2015, 29 Cdo 878/2016, Nejvyšší soud spojil ke společnému řízení označené věci a dále usnesením ze dne 16. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 5565/2015, 29 Cdo 878/2016, dovolatele vyzval, aby odstranil nedostatek povinného zastoupení pro dovolací řízení ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení usnesení a současně ho poučil o následcích nečinnosti, jakož i o možnosti požádat o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Posledně zmíněné usnesení bylo žalobci doručeno dne 18. března 2016. Podáním ze dne 22. března 2016, došlým Nejvyššímu soudu dne 29. března 2016, dovolatel „požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro zastupování u soudu ve smyslu §138 o. s. ř.“
Nejvyšší soud řízení o dovoláních žalobce zastavil podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř., když žalobce, u něhož nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, nedostatek povinného zastoupení přes opakovanou výzvu neodstranil.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem (viz jeho usnesení ze dne 20. listopadu 2014, č. j. 4 Cmo 328/2014-160 a ze dne 30. července 2015, č. j. 4 Cmo 192/2015-210), podle něhož dovolatel nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (a ustanovení zástupce z řad advokátů), odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013 a ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněných pod čísly 99/2013, 49/2014 a 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom ani v poměrech dané věci neshledal úvahu odvolacího soudu ohledně (ne)existence předpokladů pro osvobození žalobce od soudních poplatků nepřiměřenou.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2016
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu