ECLI:CZ:NS:2016:29.ND.295.2015.1
sp. zn. 29 Nd 295/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce D. M. , zastoupeného JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, sady 5. května 296/36, PSČ 301 00, proti žalovaným 1/ R. H. 2/ J. H. , vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 42 Cm 107/2012, o zaplacení částky 223.746 Kč s postižními právy ze směnky, o návrhu žalovaných na přikázání věci jinému soudu prvního stupně z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 42 Cm 107/2012 se nepřikazuje Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Ve shora označeném řízení podali žalovaní návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě. Návrh odůvodnili tím (srov. č. l. 73 a 86), že tento soud je pro ně blíže, než Krajský soud v Plzni, u kterého se řízení vede a tím, že nemají až tak nadprůměrné příjmy, aby si mohli dovolit cestu přes půl republiky k soudnímu jednání (jelikož žijí „od výplaty k výplatě“).
Žalobce s přikázáním věci jinému soudu prvního stupně nesouhlasí, dovolávaje se ustálené judikatury Nejvyššího soudu k důvodům možné delegace vhodné (č. l. 93-94).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Plzni) a Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána [ §12 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ] , dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Obecně pak platí, že situace, že některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013). Tím spíše v případě, kdy druhá sporná strana (žalobce) s navrhovanou delegací nesouhlasí.
Nejvyšší soud proto návrhu žalovaných na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě nevyhověl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. listopadu 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu