ECLI:CZ:NS:2016:29.ND.392.2015.1
sp. zn. 29 Nd 392/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně D. H. , zastoupené Mgr. Stanislavem Strakošem, advokátem, se sídlem ve Frýdku – Místku, 1. máje 741, PSČ 738 01, proti žalované VITA software, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Na Beránce 57/2, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 61060631, zastoupené JUDr. Dušanem Ružičem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 8, Kubišova 919/19, PSČ 182 00, o náhradu škody způsobené pracovním úrazem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6, pod sp. zn. 8 C 47/2015, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 47/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
Odůvodnění:
Žalobami ze dne 2. února 2015 a ze dne 6. března 2015, doručenými Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 2. února 2015 a dne 9. března 2015, se žalobkyně domáhá náhrady škody způsobené pracovním úrazem; současně navrhuje, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti, poukazujíc na svůj zdravotní stav a místo trvalého pobytu v Ostravě.
Žalovaná ve vyjádřeních ze dne 3. dubna 2015 a ze dne 27. dubna 2015 (mimo jiné) uvádí, že podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti nejsou naplněny, neboť „žalobkyně je právně zastoupena a není zde tedy závažný důvod k přidělení věci k projednání u jiného soudu.“
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 30. července 2015, č. j. 8 C 47/2015-22, spojil obě věci vedené pod sp. zn. 8 C 47/2015 a sp. zn. 8 C 95/2015 ke společnému řízení, vedenému dále pod sp. zn. 8 C 47/2015, a věc dne 12. listopadu 2015 předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o jejím přikázání Okresnímu soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti.
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Okolnosti předestírané žalobkyní, zejména pak v situaci, kdy žalovaná s takovým postupem nesouhlasí, nepředstavují důvod pro přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že se projednávaná věc jinému soudu nepřikazuje.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu