ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.25.2016.1
KSOS 37 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 25/2016-P22-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníků manželů L. B., narozeného XY, bytem XY a M. B. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele číslo 20, o dovolání věřitele číslo 20 CASPER UNION s. r. o ., se sídlem v Praze 1, Olivova 948/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24830801, zastoupeného Mgr. Martinem Strakou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. července 2015, č. j. KSOS 37 INS XY, 2 VSOL XY, ve znění usnesení ze dne 28. srpna 2015, č. j. KSOS 37 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 14. ledna 2015, č. j. KSOS 37 INS XY, odmítl přihlášku pohledávky věřitele číslo 20 CLEAR FINANCE s. r. o., podle §173 odst. 1 a §185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), neboť věřitel přihlášku podal opožděně, po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, a rozhodl o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení.
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí insolvenčního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, jež má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), k řešení (v daných souvislostech podle dovolatele v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené) otázky zachování lhůty pro podání přihlášky podle §173 odst. 1 insolvenčního zákona.
Po podání dovolání (ke dni 31. prosince 2015) věřitel zanikl v důsledku svého výmazu z obchodního rejstříku (§185 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), a to v důsledku fúze sloučením se společností CASPER UNION s. r. o., jako společností nástupnickou. Nejvyšší soud proto rozhodl (usnesením ze dne 30. března 2016, č. j. KSOS 37 INS XY, 29 NSČR XY), že v dovolacím řízení bude pokračovat na místě věřitele s posledně označenou společností.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř. Dovoláním otevřenou otázku zachování lhůty k podání přihlášky podle §173 odst. 1 insolvenčního zákona a důsledků jejího zmeškání odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že lhůta k podání přihlášky je – v souladu s §57 odst. 3 o. s. ř. – lhůtou, k jejímuž zachování postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit insolvenčnímu soudu, přičemž důsledkem jejího zmeškání je odmítnutí přihlášky dle §185 insolvenčního zákona (srov. za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 2/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 NSČR 118/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako ostatní rozhodnutí dovolacího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Na uvedených závěrech ničeho nemění ani poukaz dovolatele na nález Ústavního soudu ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. I. ÚS 892/14. Dovolatel totiž přehlíží, že – oproti skutkové situaci posuzované Ústavním soudem v označeném nálezu (jakož i v nálezu ze dne 20. května 2014, sp. zn. II. ÚS 2560/13) – v projednávané věci neodeslal přihlášku (prostřednictvím datové schránky) poslední den lhůty (ve středu 19. listopadu 2014), ale až po jejím uplynutí (jak správně vystihl odvolací soud). Okolnosti, předestírané dovolatelem [totiž že zmeškání bylo toliko v řádu minut (datová zpráva byla odeslána ve čtvrtek 20. listopadu 2014 v 00 hod, 04 minut, 12 sekund) a došlo k němu „z důvodu technické závady“ na jeho straně „spočívající ve výpadku internetu“], nemohou ničeho změnit na závěru, že lhůtu k podání přihlášky (jejíž zmeškání nelze prominout – viz §83 insolvenčního zákona) zmeškal (přihlášku odeslal opožděně), a to s důsledky plynoucími z §173 odst. 1 a §185 insolvenčního zákona.
Zbývá dodat, že dovolatel mohl přihlášku podat kdykoliv od zahájení insolvenčního řízení, tj. ode dne, kdy insolvenční návrh došel věcně příslušnému soudu (§97 odst. 1 a §173 odst. 1 insolvenčního zákona), tedy v poměrech projednávané věci kdykoliv od 24. července 2014.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu